každý den korálek
Jsem nemocná už přes dvacet let. Zachránila mě však hluboká mozková stimulace. Nevyřeší vše, ale moc mi pomohla. Zbytek, to jak pojmu svůj život, čemu dám přednost, je už na mně.
Jak vypadá můj všední den? Zcela prostě a obyčejně, zdá se.
Ráno mě z krásného snu probouzí manžel, když za ním zaklapnou balkonové dveře.
Slunce nás jimi vítá skrze koruny stromů do nového dne. Manžel si vezme s sebou na balkon kafe, zapálí si cigaretku, nohu přes nohu. Vidím z postele jen ty nohy a kouř.
Je to jeho ranní rituál. Pak mi nachystá ranní léky, pití a snídani.
Pomůže mi na toaletu, dá prášky a zase mě uloží do postele se slovy o fajn životě invalidních důchodců, usmějeme se na sebe a on zmizí do práce.
Zababuším se do peřiny, léky beru za dvě hodiny. Nebo jinak řečeno, co dvě hodiny. Je to trochu vopruz, ale učím se s tím žít. Stejně jako s nemocí. Nemyslím na to, že je nevyléčitelná. Učím se vnímat své nitro a užívám si ticha. Vždyť bez klidu v mém srdci nemůže být pokoj okolo mě. Ticho je mé bohatství. Nadechuji ho do sebe jako čerstvý vzduch. A děkuji. Děkuji slunci, mrakům, vzduchu, vodě, ptákům... a posílám požehnání dětem, všem blízkým a světu mír. Howgh. Amen.
Někdy ještě usnu, někdy ne. Jsem jako stoletý stařík, až na to, že mi bude 50 a jsem žena. Když se necítím nejlépe, říkám si ale jeho slova: je tak, jak je a bude tak, jak bude. Své plány na zaměstnání, své přání mít vícero dětí, máme ale dvě úžasné, šikovnost rukou a výtvarný talent... už jsem odevzdala, kdoví, co by ze mě bylo, kdybych vše měla. Když nad tím tak přemýšlím, možná že se mi tyto plány a přání naopak splnily, jen trochu jinak.
Život je moudrý a svou moudrost nám nabízí v tichu našeho srdce. Po ránu jsem taky někdy moudrá a vyrovnaná. Ještě aby mi to vydrželo do večera, kdy bude doma taky manžel, myslím si sebeironicky.
Už jsem vstala, došla do pokoje, otevřela ventilačku, naproti přistavují k činžáku balkony, pěkná těla mladých dělníků se činí, jednomu z nich vykukují pod přilbou delší vlasy. Do pokoje proniká spolu s jejich povely a boucháním lešenářských trubek také svěží letní vzduch. Připomíná mi to prázdniny, čas plátěných sukýnek.
Zacvičila jsem si svíčku, protáhla se, až to zapraštělo, na koberci je cestička z drobků od manžela, který večeří u pc, každý máme něco... vysaju to.
A co teď? Stáhnu si další díl Taggarta, přečtu si k tomu nějaké info o hercích.
V poledne pustím čt 24, protože za chvíli poté přiveze manžel oběd, společně se u zpráv najíme. Když si odmyslím všechny ty trágedie a podvody, lži, násilí a zlo vůbec, baví mě sledovat gesta moderátorů. Třeba můj oblíbený David Borek si často stoupne vzrušením na špičky. To miluju! :-) Michal Kubal má každé ucho trochu jinak posazené. Je to borec - má čtyři děti. Tomu říkám víra v život a lásku. Anebo Jakub Szánto. Jak by vypadal s rozpuštěnými vlasy?
Hodně čtu. Nořím se do slov. Nespěchám. Vychutnávám si jak časopisy, tak knížky. Momentálně Muž jménem Ove.
Žiju i z večerních procházek s manželem. Někde zaparkujeme podle chuti. Objevujeme nové cesty, cesty starší než jsme my, cesty mezi poli, domy, cesty lesem. Ale také chodíváme po cestách nám už známých. Vždy je to ale nová cesta, tak jako je každý den nový. Jako každý krok je stejný a nový zároveň.
Nejlepší je, když si manžel nechá mobil v autě To potom jdeme skutečně spolu. Přemýšlíme každý sám pro sebe, občas prohodíme slovo, ukazujeme si, co je kolem. Někdy ale během procházky zavoláme dětem. Mnohokrát jsme touto cestou probírali jejich životy, jejich lásky a trápení. Teď už vyrostly a staví se na vlastní nohy a my jim prostě musíme věřit, že to zvládnou.
Jdeme, hůlky, o které se opírám, ťukají, manžel pokuřuje...
Do dlaní si nasbíráme jahůdky, co rostou na mezi. Zkouším chytit drobnou kobylku. Marně. Natrhala jsem ale heřmánek, třezalku a květy bezinek. Krásná žluto-bílá kytice bylinek. Dvě malé babočky spolu laškují na kládách dřeva za humny vesnice. Vítr mírně pofukuje. Ptáci jeden přes druhého zpívají.
Nespěcháme, splýváme s klidným večerem, nasloucháme, jdeme krajinou. Je to jako meditace. Někdy se trochu pohádáme, ale to už patří k životu. Co vše, jaké myšlenky se zapisují do našich cest... ? Jaké cesty tvoříme v krajině lidí, v našem srdci... ?
Jdeme krajinou, krajinou večerů, krajinou nám milou a rodnou. To je velký dar.
Nic není samozřejmost.
Učím se žít svůj život v omezenosti, vidět krásu a děkovat za ni, milovat sebe a druhé v jednoduchosti a bez podmínek. Jsem naplněna krásou života.
Hm, život je jako šňůra z korálků, co korálek, to den, každý je jiný,
jinak barevný, jinak velký. Ale všechny patří k sobě a všechny jsou vzácné a mají svou cenu.
Tu nejvyšší.
Jarmila Horáková
jak kvete červen
Po dlouhé době zase přicházím mezi vás. Chci se podělit o krásné okamžiky měsíce června tak, jak se mi je podařilo nebo nepodařilo vyfotit.
Jarmila Horáková
purpurový plášť archanděla Michaela
Jako purpurový plášť archanděla rozstříhaný na kousky, tak vypadají koniklece vykukující zpoza staré trávy....
Jarmila Horáková
Tati, prosím, nevol Babiše
Toto je můj dopis tátovi, který je spíše modlitbou obecnou. Nebo vlastně i hodně konkrétní.Asi proto mi můj otec odpověděl, ať ho považuji za mrtvého a přerušil poslední trosky kontaktu. Někoho mi to připomíná. Že by A. B.?
Jarmila Horáková
padesátka z jiného světa
Před týdnem jsem oslavila narozeniny. Ač padesáté, cítím se celkem mladě. Ale o to nejde. Uvědomila jsem si, kam patřím a kam ne. Kdo mě má rád takovou jaká jsem a kdo má ...
Jarmila Horáková
vůně června
Jeden známý, kamarád, se mě zeptal, jak trávím červen... musím stále přemýšlet, čím pro mě tento měsíc je...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Prodej rodinného domu 334 m2, pozemek 676 m2
Masarykova, Třebenice, okres Litoměřice
2 300 000 Kč
- Počet článků 1119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 414x
mám ráda květiny, čerstvé i uschlé, stolistou růži, ladoňky, třezalku, mateřídoušku, louku plnou bodláků a rdesna,
všechny čtyři období, proměny,
mám ráda les a potoky v něm...
Ale také jsem vystudovala teologii, baví mě kromě výtvarničení, fotografování a zahradničení, filosofie, psychologie, religionistika...
https://www.sdb.cz/podporte-nas/#financne