Jan Skácel: Kam odcházejí maminky

Verše pana Skácela a pár mých fotografií věnovaných maminkám, všem, kdo se starají o maminky, těm, kdo se starat nemohou... a také těm, kdo odešli.

KAM ODCHÁZEJÍ MAMINKY

A já vím, kam odcházejí maminky.

V červenci začnou se nám toulat,

nejdřív jen malounko a jen tak mezi dnem,

aby nezatměly.

Potom jsou dlouho, dlouho z domu,

byly daleko.

Vypravují, že u nich doma kdysi

žil slepý kovář.

A že každý jednou hodil kamenem.

Trošičku chrůmají jak poranění ptáci.

Jednoho dne musíme maminku jít hledat

do noční trávy. Ráno dojdeme

k zarostlé brance.

Orosené pne se

v plaménku plotním cizí dětství.

Potkáme děvčátko a odněkud je známe.

Chtěl bych se neptat, ale nesmím.

Posílám všem pohlazení...