Sen o jabloni

Nedá se vždy  a vše napsat do perexu. Takže takto: pokud kliknete na tento článek, uvidíte fotokoláž a pod ní krátký text.

Mám ráda stromy.

Jsou kus mě.

Mám vztah ke staré, prastaré jabloni v lůně naší zahrady. Má něžné jméno i zjara něžný lehce růžový květ jako mandloň. 

Oddaná strážkyně zahrady s větvemi skloněnými až k zemi. 

Často se k ní v duchu vracívám.

Je mi něčím blízká.

Roste sama v divočině okolních hlubokých lesů. Roste sama v sobě. Už jí dlouho nikdo neprořezával plané proutky. Zkroucený kmen i vrásčité větve má porostlé lišejníkem a mechem.

Svými kořeny a svojí rozvahou působí přirozeně jistě.

A jisté je i to, že vnímá...

*

mám takový sen

-  trochu se stydím -

jak u staré jabloně

stojím, hlavu zakloním

nebe ve větvích vidím

jsme si tak blízko

až obě nahé

na kmen tisknu své dlaně

na její srdce pokládám ruce

- tluče -

a beze slov tu šťastné

  jen tak spolu jsme

***

Mějte krásné sny!