Moje vzletné léto - fotoblog

Léto létá i letí po celá léta. A co v létě letí? Letadla k moři. Kdo k moři neletí, může létat v oblacích... Léto létá na pavučině, jako světlo, jako stín... prádlo, záclona... 

Měla jsem před lety kamarádku, přítelkyni, starší a nemocnou, ale duchovní a neobyčejně silnou osobnost. Jmenovala se Magda. Můj muž ji v oblibě neměl, ale já ano. Byla to má přítelkyně a přítelkyně mé přítelkyně. 

To ona mně řekla - můžou ti rozbít ego, ale na duši ti sáhnout nemohou.

Když měla pohřeb, slyšela jsem ji, jak se směje, a nejenom já, ale i pár blízkých lidí. Smála se radostí, byla svobodná, bez bolestí.

Její duše se smála na pohřbu těla... Utrpení je cesta k duši, tedy k nám, čistým, původním, tedy i ke smíchu... ? A každé zklamání je cesta ke svobodě...

Proč by ne? Copak je člověk odsouzený k smutku?

BUĎME ŠŤASTNÍ!

Klidnou mysl přeji vám všem.