Mé existenciálno

Předkládám vám nelíbivé fotky, které se mě dotýkají jak blízkostí, tak i prožitím. Mé existenciálno, má životní situace se skládá  jako šroubovice DNA z do sebe zapadajících dvojic, které tvoří moji osobitost, tvář. Na každou akci existuje reakce. Jaká?

 Naše skutky, slova, to, co vyzařujeme, je o životním pocitu. I když se vzájemně ovlivňujeme, záleží hlavně na nás, jak se se vším porveme. Nevím, do jaké míry  hraje roli výchova a dědičnost, ale každý máme možnost autoreflexe. Tady je ta má:

Stárnu, ale má to své výhody. Vzdávám se sice některých představ a přání, ale o to jsem v sobě více přítomná. Jsem, prostě jsem a jsem i krásně. Krása má takovou tvář, jakýma očima se na ni dívám. Mít strach být sama sebou, je jako mít tvář bez tváře. Hm, asi proto je slogan Je krásné být sama sebou! reklamou na šminky... Namaluj si umělou tvář místo vlastní osobitosti. Ale nic proti líčení :-) 

Mé existenciálno zdá se být neutěšené... Nemoc, nejistota, jistá nenaplněnost... ale děkuji za to, neboť to je výzva přeskočit laťku. Alespoň to zkusit... přeformátovat svou paměť, svoji kapacitu, ukládat do paměti to, co je třeba nechat  uzrát k smíření.

To se mně na životě prostě líbí. Do jisté míry půvab nepořádku a všedních věcí.

Proto je i naše čtvrť Stalingrad tak speciálně krásná. Pro osobitost. 

Osobitost vyžaduje odvahu risknout, že člověk bude osamocen. Možná bude, ale bude to on. Jde o životní pocit. Dřív jsem se ze strachu z osamocenosti a ze strachu, že ublížím, nechala ovlivňovat. Prostě visela jsem na šňůře sice nespokojeně, leč dobrovolně přikolíkovaná.

Co mám ze života, když připoutaná sebou nechám mávat?

Na co si stěžuješ, když nic proti tomu neděláš?

To napětí mě vyhodilo na cestu hledat řešení. Bez napětí není energie, pohon, pohyb a síla.

Lidé, kteří nestojí pevně, kteří vyžaduji oporu, jsou buď submisivní nebo dominantní. Submisivní si má uvědomit, jestli život od něj neočekává více.

Dominantní nemá rád silné a samostatné jedince. Vybírá si ty tvarovatelné a podporuje je a nutí je, aby na něm byli závislí. Často vyžaduje důkazy lásky.

Podobá se paranoidnímu Herodovi, který si v omezenosti svého úsudku, polopravdivě, bez znalosti kontextu, a proto vztahovačně vyložil slovo ,,KRÁL". Lidé, kteří mají strach o sebe, napáchájí vůči nevinným lidem velké škody. Z podezíravosti zabijí jejich city.

Dospělý vztah, myslím, nemá požadovat důkazy a jistotu vztahu, protože dospělý člověk nenutí druhé, aby ho milovali. Nepotřebuje důkaz pro svoji sebehodnotu a ani proto, aby miloval. 

Chci snad po větvích stromu, aby mně dokázaly svoji krásu?

Ne, kolem tohoto stromu prochází mnoho lidí a kdo chce vidí  jeho krásu. Je to záležitost svobody a vztahu.

Stejně tak jsem svobodná, když se dívám na lidské slabosti s pochopením. Když vidím opravdovou slabost a nebojím se slabosti, tvářící se jako silák.

Nedokonalost je osobitost a krása.

Proto ke každému člověku existuje klíč. Jako se betlémské dítě narodilo i Herodovi, tak i má vnitřní síla, má pevnost může být projevena jako nadhled a laskavost k člověčenským slabostem.

Takže to byly mé myšlenky, mé cesty ke smíření, mé existenciálno.

A navíc pro dobrý pocit jsem si koupila i  šperk...