Jako zasnoubení

Vznešené úvahy v pošmourném dni. Podzim je výsledek - zúročení milování. Je to nebe na zemi. Slunce, ale i měsíc, který přitahuje vodu, déšť, podnebí... to vše se snoubí se  vším živým na zemi. A proto je to krása.

Krása se rozdává, protože je to její podstata.

Je to jako milování. 

Kolik dní má růže než dozraje do podoby šípku?

Kolik dní mám pro život?

Kolik dní mám na to, abych zjistila, že to, co chci vlastně vůbec nepotřebuji?

Kolik času a proměň potřebuji, abych pochopila, že láska nedrží mě ani druhé, ale dává svobodu?

Že láska jsou prázdné ruce, které se stanou oltářem. Láska nás vyvyšuje i odevzdává.

Vznešená idea. Až po krk v bahně, přece se dívám na hvězdy. 

Milování je způsob života.

Tajemství, které objeví, kdo ho žije.

Milování je poznávání... pochopení. Kdo pochopí nemůže nenávidět.

A poznávání chce čas.

Proto ho máme. Čas nás nehoní, čas na nás čeká, až ho zúročíme poznáváním a ne soudy.

Před chvílí v rádiu hráli píseň Baroko. Jeden verš zní asi takto: Zem, která své nemá své nebe ztratila všechno, i sebe... Nebe na zemi...

Nebe je nejhlubší život v nás.

Podzim je výsledek - zúročení milování. Je to nebe na zemi. Slunce, ale i měsíc, který přitahuje vodu, déšť, podnebí... to vše se snoubí se  vším živým na zemi. I s námi.

A vítr roznese semena z plodů dál, aby jinde započal nový život a jeho svět.

A nové milování.

Na sklonku léta dozrává vinná réva, protože se k ní sklonilo slunce... nebe. Zasnoubení...

Na sklonku let se stáváme se tím nejlepším vínem, když se necháme milovat životem. Je to jako zasnoubení...

Potom je nebe svatební hostinou.