Slunce v trní

Po delší době jsem místo večeře popadla foťák (díky, strýcu, za baterky!) a letěla jak o život za humna podívat se na zapadající slunce... Lákaly mě ty teplé barvy. Tomu nelze přeci odolat :-)

 Miluji tu cestu za humny.

Hladí mě a hřeje, těší, zklidňuje... 

Tak honem, 

ať stihnu to slunce. 

Bříza se pokoušela slunce zachytit, ale marně.

Dál se kutálelo z nebe dolů na další a další nebesa.

A cestou spadlo do trní.

Nahé slunce v trní ze sebe na sklonku vydává to nejlepší víno.

Tak vypadá milující srdce na dlani.

 Tepe teplem.

 Plod šípkové růže je kapsle slunce do zimní nepohody.

Červená čepička taky zapadla...

Už letí anděl se snem.

Je čas vrátit se domů.

Mám ti vyřídit vzkaz:

Spi klidně, vše jde jak po drátku...

Zítra zase vstanu.

Tvé slunce