Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdo se toulá po hvězdách

20. 03. 2017 6:33:29
Kdo tulákem po hvězdách? Jack London o tom píše, Radůza, A. Brichta... Pavel Zajíček... ti všichni o tom zpívají. Kdo je tulákem po hvězdách?

Člověk a hvězdy odpradávna patřili k sobě.

Místo televize, internetu, globalizace svítily do lidských životů hvězdy.

Kdy jsem je viděla naposledy?

Vlastně to není ani tak dávno, jak jsem si myslela. Vraceli jsme se z pozdní návštěvy a neodbočili k našemu domu, ale zajeli na kopec na Zelenou horu. Vypadala v té tmě majestátně, až mysteriózně. Na špičce kostela byla napíchnutá nebeská, tisíckrát hluboká klenba. Mrzlo až praštilo a hvězdy jiskřily. Zážitek, který se mě dotkl.

Proč člověk vzhlíží ke hvězdám?

Možná jsou hvězdy v každé lidské duši jako obraz touhy povznést se z prachu své bídy. Je v tom i trochu smutku... jako možná v každé touze.

Hvězdy jako by byly i zpovědníky, pečlivě střežící tajemství.

Když uléhám ke spánku, rovnám si tělo. Nějak se vyrovnávám i s tím, že také dávám rány.

Jak zpívá Radůza:

Vidím mnohé své schrány
mnohé své ruce od krve
vidím se dávat a sklízet rány
zabít a zemřít poprvé
vidím znovu se rodit
řadit činy ke svým snům
hory slézat, řeky brodit
oblékat peří
Fénixů

"Očišťovat!" volá tulák Pavla Zajíčka.

Ležím, uvolňuji se, představuji si sama sebe v divočině zahrady mezi lesem, loukou a polem, na samotě, kde vyzní směšně každá stylizace a najednou se nade mnou otvírá noční nebe. Objímám v duchu své dvě děti, s kterými jsme venku tu a tam spaly. Protíná se ve mně vertikála propojení se světem nade mnou s horizontálou propojení světů, dvou entit, dcery a syna, vedle mě.

Nořím se do hvězd. Ve hvězdách souzní krásné ticho. To ticho je čisté.

Do ticha odcházel ten tulák po hvězdách. Do ticha zašeptal: "Milovat!"

Ptám se sebe sama: Co vlastně potřebuji ke štěstí? Boty? Rifle? Fotoaparát? Střechu nad hlavou? Auto? Peníze? Lidi? Zdraví? Jistě toto vše přináší nějaký pocit spokojenosti. Ale mě by jen tohle nenaplňovalo. Musím se srovnat pod nebeskou klenbou a pod pažemi dětí. Jejich láska, stejně tak i světlo hvězd, to, co z rozzářené oblohy vnímám, jsou tiché a skutečné. Milovat je má odpověď na to, co tu je, co jsem dostala.

Ležím v posteli, je hluboká noc. V té noci se nade mnou otevírá střecha a představa vesmíru. Vesmír se vlastně otvírá ve mně.

Povznáší mě nad tělo, nad rány, které dávám, které dostávám. Jsem šťastná. Proč?

Kdo tulákem po hvězdách, na nic se netáže.

Autor: Jarmila Horáková | pondělí 20.3.2017 6:33 | karma článku: 12.95 | přečteno: 218x

Další články blogera

Jarmila Horáková

Ber to jako dar

Krize je kairos. Kairos je příhodný čas. Ne ten lineární, ale čas uvědomění si něčeho hlubšího a zásadního.

11.10.2017 v 3:29 | Karma článku: 9.97 | Přečteno: 218 | Diskuse

Jarmila Horáková

Čarovná voda v kouzelném lese - fOtOblog

Jeden les mám ze všech lesů nejraději. Roste na kopci mezi Starou a Novou skelnou hutí. Jako mladší jsem si představovala, že tam žijí skřítci... teď tu jeden přeběhl z fotky na fotku!

4.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jarmila Horáková

Babí den

... Žloutne listí, schne tráva a všude leží rozházené krajky pavučinek. Je krásný den babího léta...

18.9.2017 v 16:14 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 236 | Diskuse

Jarmila Horáková

Tisíce krás - fOtOblog

Fotografie z nejednoho krásného rána, zachycené okamžiky, z kterých, doufám, bude zřejmý můj vztah k místu i času.

1.9.2017 v 22:01 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 222 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 165 | Diskuse

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 6.40 | Přečteno: 167 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 14.15 | Přečteno: 421 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 26.95 | Přečteno: 1056 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 307 | Diskuse
Počet článků 1003 Celková karma 12.67 Průměrná čtenost 408

Jabloň a já. 

Přemýšlím o ní.

A o životě.

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.