, všichni jsme na cestě, která někdy vede temnými kraji. Nejkrásnější cesta je ta, která nás přivádí z temnoty do světla

Ano, paní Olinko, bez tmy by nebylo cesty do světla...Děkuji!

Ja jsem ja. Je mi skoro sedumdesat a vim, ze mam mnoho slozek. Nektere se mi libi, nektere mene. Nikdy jsem vsak nebyl stadovym typem a na mineni mnohych mi prilis nezalezelo.

Myslím, že je zcela evidentní, že jste osobnost, podle toho, jak se projevujete. Nezapomenu na Vaši fotografii v rámci Fotomatiné, černá plastika ženy...

Jarmil...neskutečné úvahy....trochu Ti i rozumím...někdy jsme takoví úplně jiní, ale takoví jsme být vůbec nechtěli..

Ilsi, jsem teď odbornice haha! na archetypy... Někteří lidé si promítají do druhých svůj stín...