Podle katechizmu jsou 4 poslední věci člověka: smrt, soud, peklo nebo nebe. No a to nebe si zajistíme čistou duší a poctivým křesťanským životem. Tolik katechizmus. Pravda zjednodušená k pochopení každým člověkem, pravda zjevená v Bibli i tradici.

Dnes je velký důraz na jako svobodu, láska a jednání člověka má být vždy z vlastního přesvědčení. Jenže peklo není na strašení, je to realita, pro kterou se svým životem dnes docela snadno rozhodujeme. Myslím, že to byl veselý svatý, kterého si později sv. Jan Bosko vzal za patrona své společnosti pro mládež, sv. František Saleský, který říkal, ať nebereme lidem ani strach z Boha, i ten může pomoci k obhájení dobrého života.

Přeji Vám i Vašim dětem dobré poznání, skutky i život. Vždyť Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Možná má vaše cesta pomoci babičce k širšímu poznání?

Moje babička, která se narodila v 19. století a dožila se 92 let, měla místo ohánění se vírou, byť asi nějakým způsobem "veřila", krásnou větu, kterou používám i já dnes : "Každý strůjcem svého štěstí". Za to se jí dodnes klaním.

A na druhou stranu mám zkušenost se svými vrstevníky v rodině, kteří se ohánějí tlacháním o víře a okázale dávají najevo, jak jsou vzornými katolíky, ale v momentě, kdy měli prokázat lásku k bližnímu, se obrátili zády.

Takže je neřeším a opakuju si babiččinu větu.

Paní Jarmilo

Děkuji, paní Ivanko, je to tak...

U nás říkáme: Každý strojvůdce svého štěstí... :-)

Myslím, že to je problém spousty bigotně věřících lidí. Z víry si udělali berličku a bez její opory si neumí představit řešení žádného problému svého ani členů své rodiny. Víře pak připisují vyšší smysl než Pánu Bohu samotnému. Vlastně je to novodobé modlářství. Myslím, Jari, že je Tvá paní tchýně sama ztracená a neví si rady se životem, a proto se rozhodla ke spasení dovést i všechny své blízké, a to za každou cenu. Vlastně mi to její chování velice připomíná vzdor (jáství) našeho dvouletého synka. Smutné je, že on z toho vyroste, babička asi ne a bohužel je tak zaslepená, že jí netrápí, jak se odcizuje svým vnoučatům. Přeji vám všem spoustu síly. Tobě k obraně svých dětí a jí k otevření očí a především srdce.

Doporučuji babičce připomenout 1. list korintským : Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.http://www.labutipirka.cz/citat_z_prvniho_listu_korintskym_apostola_pavla-55-104-1.html. A nejdůležitější je : Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje a láska - ale největší z té trojice je láska.

Dáši, máš pravdu, Také bych řekla, že si dodává sebevědomí...

Díky!

Děti si svou cestu najdou. Myslím, žes jim dala základ, jaký by jinde hledaly marně. Babička je holt stará škola a navíc asi byla zvyklá rozhodovat a moc nesnáší odpor. Někdo by jí měl vysvětlit, že dětem jako věřící nejvíc poslouží, když se za ně bude modlit a nebude jim lajnovat život. Jinak - tohle znám také. Naštěstí naše babička jak stárne, moudří a je z ní tolerantní hodná stařenka. Ani já bych tomu dřív nevěřila. Všechno je možné, nebo asi tak: U Boha není nic nemožné. Držím palce.

Lidu, díky za klid...

Je to těžké... Pro vás a možná i pro ni.

Nicméně... stůj si za dětmi... věřím vám všem.

Děkuji...

Máte pravdu, je to slepá víra. Nicméně za jejím nepříjemným úsilím můžete vidět i v jádru dobrého člověka (byť uvězněného ve fanatických myšlenkách). Jeho dobrota se projevuje právě tím nepříjemným úsilím - cítí totiž zodpovědnost za štěstí a úspěch Vaší rodiny, jinak by se totiž uzavřela s myšlenkou „hlavně že já to mám nahoře dobrý“ a Váš osud by „sobecky/nevšímavě“ hodila za hlavu.

Já Vám rozumím, jak to myslíte, ale připomíná mi to jedno rčení:

Chtěli jenom jeho dobro a také mu ho vzali.

Děkuji a mějte se hezky.

Vaše tchyně je případ pro psychiatra.Hlavně se tím nestresujte.

Děkuji... někdy si tak připadám spíše já... :--)