Milá, milená Jarmilko! Čím déle čtu a vstřebávám Vaše blogy, tím spřízněněji se s Vámi cítím. Rozuměly bychom si, myslím, jak v hluboké vnitřní víře v Boha, tak i v nesouhlasu s jeho institucionalizací. A rozuměly bychom si i ve vnímání "limbu". Pro mne totiž býti v limbu je stav obluzení a blaženosti, který se, dle mne i na Vašich fotkách, podobá tomu, jak -prý- vnímají děti svět přes lůno matky a jak se uklidňují děti předčasně či složitě narozené (červené zatemnění, láska, objetí, bezpečí)

Dáši, to vážně cítíte z mých fotografií? Tak to je... krása... Třeba se potkáme. Vy máte hlubokou duši... a mateřskou. Děkuji!

Vydařené velmi ... a z fotek pro mne nejpůsobivější jsou kopretiny a obě třešňové .-))

Hořké višně... hm... horká vášeň... letní!

Díky!

Tak to je úžasné, teplé, hřejivé, hladivé

Paní Ivano, jako Váš úsměv! Díky.

Ode mě taky...

Jarmilo, to je skutečná krása. A děkuju.

Lidu, teplé barvy a žhavé slunce, to jsi prostě ty!

Jaru, moc se to povedlo!:-) Velký dík!

To bylo na dobrou noc, tak snad byla, u mě ano :-)

Jarmilo, ještě nejsem v limbu....a tak čtu a prohlížím fotečky....

moc hezké...

Tak děkuji... je v nich, doufám, zase cit...

Nadhera!

Vážím si toho od Vás, děkuji!

To je tak, když víra ztratí srdce. Se srdcem ztratí i Boha.

Zdroj: http://jarmilakamenacova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=534305

Moc zdravím,přeju krásný sváteční večer a... moc se mi to všechno líbí... moc ...a třeba ty fotky třetíčtvrtá od konce mi přijdou úplně dvousetprocentní... nádhera Jarmilo

Radko! I když to není čb a ani modrá? DÍKY!

Jsi jemná duše.