Děkuji všem za shovívavost a příspěvky. A mějte krásné léto!

Tohle znám, pořád se o ně bojíme, dokonce, i když jsou dávno dospělí. Ale zatnu zuby a taky nevolám. Řídím se starým pravidlem, že pokud je všechno v pořádku a potomci spokojení, neozvou se. Nemají proč zavolat, a jsou rádi, že se nás rodičů na chvíli zbavili. Užij si volno, Jarko.

Neboj, netrpí ničím. Jsou na výletě ve skutečném světě, bez opory toho virtuálního. To je fajn. :-).

Kdo poznal trampování a nemyslí si jako kdysi dávno moje nastávající, že trampové jsou především "synové výčepu" , tak mu vzpomínky zůstaly a dětem přírodu přeje. Starosti o potomky tu trochu v hlavě jsou, ale pravda, že my jsme se obešli bez mobilů a různých vymožeností, jen se spacákem v usárně, ešusem a lžicí. A...a bylo to strašně fan!

Kdysi jsem jako -náctiletý dva roky po sobě také absolvoval puťák. V obou případech jsme jeli na Slovensko a moc rád na to vzpomínám. Náš hlavní organizátor a vedoucí byl bývalý skaut, ale o tom se tenkrát za komunistů nesmělo moc mluvit. Mobily tehdy samozřejmě nebyly, takže nebylo co řešit. (A jen tak mimochodem i můj děda narukoval v roce 1916 jako sedmnáctiletý na italskou frontu. Ve dvaceti letech byl už válečný veterán a šel spolu s legionáři bránit Slovensko proti Maďarům.)