"všednodenní realita je dar"...baže, Jarinko

Jsou všechny krásné. Pro mě vedou ty z první části - uvnitř. Duše obyčejně neobyčejného života.

Díky, Liduš, chtěla bych ještě dál do nitra i skrze fotografie a slova...

Dokud potřebuje boty. 

Ano, z té fotografie to na mě křičelo.

Líbí se mi Vaše glosované fotografie, které vonějí prostou člověčinou. Já už mám jen jednu botu, ta druhá je hrazená pojišťovnou a tvářím se, že jsem v pohodě. Ale jenom tvářím v sedle invalidního vozíku. Dobrý den přeje Ladislav Smrčka, bývalý bloger, který může jen diskutovat.

K blogu uz muzu take jen , ale plus za mily prispevek diskutera nade mnou.