Protože je dobré dát životu smysl, který si musím určit každý den. Co budu dělat, čím si udělám radost, co mě baví a těší, naplňuje.
Když se plácám od ničeho k ničemu pod hrozbou toho, kdy mně bude zle, neudělám nic a je mi zle.
Ten smysl si musím dát sama a stát si za ním, nenechat se zdeptat z poznámek, že bych se měla věnovat úklidu, že po malování a tvoření, zrovna tak po pečení a vaření, které mě baví, nechávám binec, který si po sobě nikdy neuklidím...
A když mi bylo dobře,tak jsem sklidila kritiku, že jsem až moc živá, a tudíž zase udělám nepořádek.
Už se nechci nechat zdeptat těmi lživými soudy, už jim nikdy nechci věřit, protože to mě dostalo dolů.
Můj život je můj!
..
A tak sedím na zemi opřená o postel, protože se mi hroutí záda, a poslouchám zase další Hostinu o zdraví a nemoci.
Dcera mi přinesla dáreček k narozeninám od mé milé švagrové, s kterou se včera viděla. Z dárkové tašky vytáhne... zvoneček s nápisem 45 Užij si to.
Obvykle tyto artefakty nemusím, ale dnes jsem dojatá. Jednak protože vím, že švagrová mě má ráda, já ji také. A pro ten nápis Užij si to. Souhrou okolností o tom hovořili právě na té Hostině. Člověk, i vážně nemocný, si má všímat života, má se otevřít životu. To je důležité, radostné a hojivé.
Ožívám.
Najednou se to ve mně propojuje. To, co si přeji, podpořeno tím, co slyším a vidím - čtu. Záda se napřimují a já se nadechuji.
Ač je venku tíživé dusno, život tu stále proudí. Jsme surfaři na neviditelných vlnách života.
:-)
Omlouvám se, ale už musím končit s psaním blogu. Mám totiž dnes moc práce:
- pokračovat v šití rifllové tašky pro syna
- projít si látky a krajky a knoflíky po babičce, vymyslet nějaký model tašky pro dceru a pustit se do šití
- udělat si útulno
- nedělat si nic z nezdarů
- uhájit si své teritorium
- jít ven
- další drobnosti
Hlavně se nebát potíží.
I vy se mějte moc hezky a udělejte si radost. Užijte si to!
Cililink!