Krásná přítomnost - fotoblog

Anebo také poslední kousky jara. Z míst, kde to mám ráda. Ze zahrady našich babiček. Skoro 700 m. n. m.

Cesta vede kolem bílých květů, které se tu rozsypaly nevěstě, i kolem starých a uschlých větviček maliníku.

Nedokonalé a neužitečné může být krásné. Jak kdo chce...

Stará, dobrá jabloň. Strom, žena, který věrně stojí uprostřed zahrady, bičován vichry, šlehán dešti chrání kus zeleně s lavičkou, či křesílkem. Jabloňové místo, kde babička odpočívá. Stará jabloň a stará žena. Svěšené větve, obsypané květy a na podzim drobnými štrúdláky vypadají jako dlaň, která skrývá lidi dobré i méně dobré.

Dokud žije jabloň a má babička, pak žije ještě něco z mého dětství. To dobré a krásné, co jsem zde díky babičce a dědovi mohla prožít.

A u potoka podél úzké silnice pomněnky, blatouchy, přesličky nebo rolničky...

Všudypřítomný život, všudypřítomná krása. Plná náruč klidu... a světla, čistoty...

Přeji krásné dny...