Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Svobodný vězeň

Zprávy o smrti, o strachu, o pomstě na mnohých, o bombardování, o nebezpečí za každým rohem... jistě se zakládají na pravdě, ale to přece není celé.

Do zorného pole se mi dostal tento článek:

http://svobodneforum.cz/bicovani-i-soucit-se-svymi-unosci-zazil-otec-jacques-mourad-v-rukou-islamskeho-statu/

V duchu visí na mé vnitřní nástěnce Zaujalo mě, protože je pro mě v záplavě těch beznadějných, analytických, pomstychtivých a varujících článků nadějí.

Je skutečným svědectvím o síle větší než je zlo a strach z něj. Je o svobodě duše.

 

...

,,Měl jsem soucit se svými únosci. Tato milost mi byla udělena, abych mohl být útěchou pro velký počet lidí,“ vypráví otec Jacques Mourad o svém téměř pětiměsíčním věznění v rukou Islámského státu. Kněz syrsko-katolické církve poskytl své svědectví zpravodajské agentuřeAsia News během svého krátkého pobytu v Libanonu.

Převora kláštera Mar Elian a faráře obce Qaryatayn, vzdálené asi 60 kilometrů od syrského města Homs, unesli bojovníci Islámského státu 21. května. Na svobodu jej propustili 10. října. Za čtyři měsíce a 20 dní věznění zažil otec Mourad vyhrůžky, opakované fingované popravy, bičování. Spolu se seminaristou, kterého mu vyhradili jako doprovod, byl zavřený na toaletě osvětlené pouze vysokým střešním okénkem, bez elektrického proudu, hodinek, jakéhokoli spojení s vnějším světem Dvakrát denně dostávali rýži a vodu. A přesto vytrvali v bdělosti a nikdy nezradili svou víru. Právě naopak.

Když na toto období svého života vzpomíná, mluví otec Mourad o zázraku a milosti. „První týden byl nejtěžší,“ připouští. „Několik dní mne zadržovali v autě, pak mne o svatodušní neděli odvezli do města Raqqa. Počáteční dny vězení jsem prožíval ve strachu, hněvu a studu.“

,,Podporovala mne také modlitba svaté Terezie z Avily – Nada te turbe, Ničím se neznepokojuj a netrap. Jedné noci jsem ji zhudebnil a pak jsem si ji zpíval. Modlitba Charlese de Foucauld mi pomáhala, abych se svěřil do Pánových rukou, s vědomím, že mi nebude dána žádná volba. Vše totiž nasvědčovalo tomu, že na konci bude buď konverze k islámu, anebo poprava.“

Díky modlitbě a žalmům jsem však vstoupil do světa pokoje, který už mne pak neopustil. Vzpomněl jsem si také na Kristova slova: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Byl jsem šťastný, že mohu tato slova prožívat v konkrétnosti. Možnost prožívat evangelium není vůbec nic samozřejmého, zejména v případě těchto náročných veršů, které do té doby byly pouhou teorií. V tu chvíli jsem pocítil soucit se svými únosci.“

"

Třiadvacátého dne ve vězení zažil otec Mourad asi půlhodinové bičování. Důtky sestávaly z kusu zahradní hadice a provazců. „Vnímal jsem fyzickou bolest, ale v hloubi jsem prožíval pokoj,“ říká katolický kněz. „Velkou útěchou bylo vědomí, že mohu sdílet Kristovo utrpení, ačkoli jsem z toho byl také zmatený, protože jsem se necítil hoden takové milosti. Odpouštěl jsem svému trýzniteli a občas jsem se snažil usmát na jáhna Boutrose, svého spoluvězně, který se jen stěží ovládal. Stále více mne překvapovalo, jak se Pán projevuje v mé slabosti, protože jsem se opravdu cítil velice slabý – fyzicky i duchovně,“ vzpomíná otec Mourad, který také dnes mluví o svých mučitelích s útrpností: „Je to postoj, který vychází z kontemplace Božího pohledu na tyto lidi. Bůh, navzdory veškerému jejich násilí, na ně pohlíží – jako na každého člověka – netrestajícím zrakem čirého milosrdenství“.

...

 

Je to pro mě silné čtení, zvláště pak závěr o milosrdenství.

Není to hra na tzv. křesťanské hodnoty. Ale jsou to hodnoty právě v přítomnosti žité. S nadsázkou řečeno: o víře se nemluví, víra se žije. A sice se žije nejupřímněji, až když člověk nic nemá. Žádné berličky rituálů, žádnou jistotu. Má jen svou duši, kterou mu nikdo, žádný věznitel, nemůže vzít. To je naše autenticita. Skutečná míra lidskosti.

Síla toho kněze spočívala v důvěře. Tam, kde je důvěra, není strach. Islám, judaismus a křesťanství spojuje víra v jednoho Boha a úcta k některým praotcům... prorokům, např. Abrahámovi.

„Naší společnou vírou je, že Bůh, jemuž se snažíme sloužit, je Bohem míru, jeho svaté jméno nesmí být nikdy zneužíváno k ospravedlňování nenávisti a násilí,“ prohlásil podle agentury AFP nejvyšší představitel katolické církve při ranním setkání s náboženskými činiteli na nunciatuře.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Papez-Frantisek-odsoudil-radikalni-islamisty-A-nejen-je-410154

Jaký je to Bůh? Podle Bible je Bůh ochráncem života, je jeho dárcem, tedy pánem. Vše, co jde proti životu, není dobré. Tato důvěra by nás měla spojovat, ale důvěra v život, bazální důvěra, je závislá na prostředí, v kterém dítě vyrůstá, na uspokojení jeho potřeb. 

Je-li člověk od útlého dětství frustrován až deprivován, pak se chytá pro svou vnitřní jistotu "pravdy", která mu dodá sílu a smysl. A ve společenství jemu podobných se tato jistota  ještě upevní.

Četla jsem zajímavý názor, že fundamentalista se bojí, že přijde o svou pravdu, proto vraždí, proto je agresivní. Nesnese pestrost názorů a pestrost různých pravd. Filosof Erazim Kohák říká, že to, je něco pravdivého, neznamená, že je to celá pravda. Pravdu nikdy nemůžeme vlastnit, proto existuje pestrost pravd. Manipulace slovem "pravda" vede ke všem formám fanatismu a zakrývá deficit empatie.

 

Jak tedy na fundamentalisty? V první řadě nebýt fundamentalistou. A ani v reakci na fundamentalismus jiných. Nebýt ani věznitel a ani vězeň. Pro každého je to různě dlouhá cesta. Cesta, jinak řečeno - komunikace.

Je třeba pokusit se komunikovat, ptát se a přemýšlet. Naslouchání a empatie možná zachránilo tomu muži život. 

Důvěra je komunikace a otevřenost.

To můžeme prožívat každý den, v drobnostech, v okamžicích, bez ohledu na vyznání víry, v obyčejném životě,  to je naše lidskost a autenticita. Síla k přežití.

Všichni jsme hrdiny všedního dne.

 

To jsou mé myšlenky k příběhu toho kněze.

Život se dál odvíjí. Nechci mít strach. Chci život prožít plně v možnostech, jaké mám. Tak to prožil vlastně i otec Mourad. Na minimálním prostoru možností prožil maximální svobodu.

 

 

 

 

 

Autor: Jarmila Horáková | pondělí 30.11.2015 16:45 | karma článku: 13,27 | přečteno: 392x
  • Další články autora

Jarmila Horáková

jak kvete červen

Po dlouhé době zase přicházím mezi vás. Chci se podělit o krásné okamžiky měsíce června tak, jak se mi je podařilo nebo nepodařilo vyfotit.

15.6.2023 v 15:07 | Karma: 14,05 | Přečteno: 213x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

purpurový plášť archanděla Michaela

Jako purpurový plášť archanděla rozstříhaný na kousky, tak vypadají koniklece vykukující zpoza staré trávy....

24.3.2023 v 14:19 | Karma: 12,10 | Přečteno: 221x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

Tati, prosím, nevol Babiše

Toto je můj dopis tátovi, který je spíše modlitbou obecnou. Nebo vlastně i hodně konkrétní.Asi proto mi můj otec odpověděl, ať ho považuji za mrtvého a přerušil poslední trosky kontaktu. Někoho mi to připomíná. Že by A. B.?

9.1.2023 v 14:28 | Karma: 17,14 | Přečteno: 964x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

padesátka z jiného světa

Před týdnem jsem oslavila narozeniny. Ač padesáté, cítím se celkem mladě. Ale o to nejde. Uvědomila jsem si, kam patřím a kam ne. Kdo mě má rád takovou jaká jsem a kdo má ...

13.7.2022 v 13:50 | Karma: 14,13 | Přečteno: 606x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

každý den korálek

Vždyť bez klidu v srdci nemůže být pokoj kolem nás. Ticho je mé bohatství. Nadechuji ho do sebe jako čerstvý vzduch. A děkuji. Děkuji slunci, mrakům, vzduchu, vodě, ptákům... a posílám požehnání dětem, všem blízkým a světu mír.

22.6.2022 v 13:17 | Karma: 14,89 | Přečteno: 228x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

vůně června

Jeden známý, kamarád, se mě zeptal, jak trávím červen... musím stále přemýšlet, čím pro mě tento měsíc je...

13.6.2022 v 15:13 | Karma: 14,90 | Přečteno: 245x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

kuljbabky

Když k nám ukrajinská rodina v dubnu přijela, říkal manžel, že je to jeho pomsta Putinovi. Netušili jsme však, jak se do nich zamilujeme.

25.5.2022 v 16:26 | Karma: 26,52 | Přečteno: 684x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

babičce do nebe

Za pár dní by babičce Jarmile bylo 94 let. Zemřela v nemocnici na selhání srdce a byla zmatená. Byla dámou, jejíž noblesa se poslední roky řítila do neúprosné náruče úpadku a stáří. Napsala jsem jí dopis na rozloučenou.

25.4.2022 v 14:20 | Karma: 25,51 | Přečteno: 565x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

zrcadlení naděje

Fotografie světa okolo mne, kde staré a suché prorůstá novým, mladým, svěžím... přese všechno trápení, přes lidskou bídu je tu opět krása a naděje.

29.3.2022 v 10:05 | Karma: 10,40 | Přečteno: 180x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

narozeniny

Co napsat do perexu? Nevím, prostě se vyrovnávám se zprávami o utrpení a bolesti ukrajinských matek, otců a jejich dětí.

10.3.2022 v 15:45 | Karma: 11,83 | Přečteno: 215x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

šlápnu do pedálů

Válečné zpravodajství, zprávy o lidech z Ukrajiny, jsou jako třísky pod nehty. Musím na ně stále myslet. A sama sebe se ptám, jak by bylo mně?

27.2.2022 v 13:56 | Karma: 7,97 | Přečteno: 186x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

Karel Čapek: Svíčička

Aspoň jedinkrát do roka nebudiž opomenuto zapálit v novinách sloupeček milému Pánubohu. A tedy sláva na výsostech Bohu.

24.2.2022 v 18:20 | Karma: 8,06 | Přečteno: 187x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

mír pro Putina

Trochu jiný úhel pohledu na současnou znepokojivou politickou situaci kolem Ukrajiny, pana Putina atd.

22.2.2022 v 11:42 | Karma: 13,11 | Přečteno: 727x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

o tulipánech

Dostala jsem kytici tulipánů k svátku. Od maminky. Bělostná poupata s růžovým nádechem. Jako plet Sněhurky, když ji políbil princ.

17.2.2022 v 19:08 | Karma: 12,86 | Přečteno: 222x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

egofree blog

Tento blog se skládá z pár fotografií a úryvku z příjemné knížky Martina Kepky Radostné bezdomovectví Krlíčka a jeho přátel. Termín "egofree" pochází od mystika Eduarda Tomáše.

23.1.2022 v 17:45 | Karma: 13,17 | Přečteno: 198x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

svítá nám naděje - foto

Mám pocit, že je pro mě každé ráno, kdy nemusím spěchat, ideální. Kolem sedmé vzbudím manžela, aby šel do práce a sama si pak užívám postelové pohody...

23.11.2021 v 12:19 | Karma: 11,44 | Přečteno: 268x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

očkování a pokora

Ráda poslouchám Duši K, rozhovory s MUDr. Janem Vojáčkem a všech si vážím. Vážím si i mých kamarádek, které se očkovat nenechaly.

22.11.2021 v 15:59 | Karma: 21,93 | Přečteno: 704x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

O smutných očích pana Jaroslava

Potkali jsme se jedno večerní úterý na očkování v nemocnici. Známe se už několik let, známý našich známých. Vykáme si.

16.11.2021 v 18:02 | Karma: 21,20 | Přečteno: 650x | Diskuse| Osobní

Jarmila Horáková

když vítr na struny hraje

Vítr mě nikdy nepřestane fascinovat... Tento blog je o větru do větru, o vnitřních strunách, asi spíše těch ženských. Zkrátka: fotografie větru ve strunách duše stromů, ve větvích, v trávě... za zpěvu ženy Lenky Dusilové.

1.11.2021 v 11:37 | Karma: 8,23 | Přečteno: 175x | Diskuse| Ostatní

Jarmila Horáková

Magorovo podzimní požehnání

Miluji podzimní svítání, úsvit v oparu, kdy je slunce zastřené jakoby hebkostí andělských perutí, kdy je milosrdné už světlo rozprášeno v milion částic v milosrdné ještě tmě.

23.10.2021 v 18:51 | Karma: 16,30 | Přečteno: 282x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 1119
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 414x
mám ráda staré stromy, jabloně, višně, ptačí klábosení,

mám ráda květiny, čerstvé i uschlé, stolistou růži, ladoňky, třezalku, mateřídoušku, louku plnou bodláků a rdesna,

všechny čtyři období, proměny,

mám ráda les a potoky v něm...

Ale také jsem vystudovala teologii, baví mě kromě výtvarničení, fotografování a zahradničení, filosofie, psychologie, religionistika...

 

https://www.sdb.cz/podporte-nas/#financne