Čeří se

      Jari, přijedu pro tebe - oznamuje mi kamarádka. Přijela a jely jsme k Pilské nádrži, pak dozadu do lesa ke studánce pro vodu.

Jít ke studánce, vážit tu cestu a nabrat vodu, nebo navážit vodu ze studně, je jedna z nejpřirozenějších činností lidských.

Je to cesta k rovnováze. Uvažováním. Soustředěností. Balancováním.

 Proč je to cesta k rovnováze, je pochopitelné. Hladina voda se nepokojem rozhoupe a rozbouří a vylévá se.

Bez vody se nedá žít a bez rovnováhy se nežije jednomu dobře.

 Studánka Salvátorka a její bublavé nebe.                                                                                                                                                                 

Tak jsme s kamarádkou taky hledaly rovnováhu a duševní vyrovnanost :-)

Na hladině Pilské nádrže se odrážel svět. Hladina se čeřila, balancovala, vyvažovala sama sebe. 

Skládala tak každým okamžikem krásnou kompozici...

Nic není neměnně trvalé a ani pojmenovatelné... každá vteřina je čeření, vyvažování.

Že by tak vzniklo čínské písmo? :-)

Příroda je krásná a dokonalá, každým okamžikem jedinečná. My jsme její součást. Můžeme být šťastni.

Hezký den, lidé milí....