Ráno křehce praskalo. Vzduch je díky mrazíku čistší. Mráz, bouře, déšť, vítr.... jako extrémní situace v našem životě čistí naše bytí, náš dech, to jest život.
Konečně se mi připletl do objektivu pták.
Kosák. Možná, že mě už zná... Jestli je to tak a budu-li chodit často ven, tak budu mít u sebe ptačí suitu... :-)
Ranní očista organismu města. Jedno z nejdůležitějších povolání. A přitom opovrhované. Odmítáme, to, co vytváříme.
I naše tělo se čistí hnisem a různými sekrety. Je to samočistící funkce.
Tento snímek je trochu mázlý, ale strýc tvrdil, že to nevadí, že tato fotografie vyjadřuje poselství i rozmazaná.
Jaké poselství... ?
Opršená zeď. Kdysi tu visely dvě vlajky. CCCP a ČSSR.
Socialistická sgrafita jsou podle mě už památkou a je škoda je ničit zateplením fasád a příšernými reflexními barvami omítky. Tento dům ještě odolává.
Postsocialistická sgrafita.
Vzácní a naštěstí zde hojní vrabci. Doufám, že to jsou vrabci.
Zatím nezmizeli... naštěstí.
Teď následují fotografie keřů. Připomínají mi šrámy.
Naše děti mi nedávno řekly, že naše čtvrť je učí rozpoznávat úchylné osobnosti, před kterými se musí mít na pozoru... a popsaly jak vypadají. Znám je, jsou většinou neškodní... i když už jsme volali policii...
Ale to křoví a stromovětví je krásné.
Siluety ptáků... nejen CD od Dg 307
Svým způsobem zajímavá kompozice... :-) Stopy lidí. Kdo a proč?
Okna a za nimi světy, vesmíry...
Fascinuje mě síla přírody. Její životnost. Je i v nás.
Pořezané stromy mi symbolizují odcházející generaci, která toto sídliště budovala.
Ale láska kvete nejen na fasádách. Díky ní žijeme i v nehostinných podmínkách, jako výhonky stromů.
Tašky ze střechy. Komíny se často ruší, jinde slouží jako stoupačky pro internet. Mít doma kamna... krb by nebylo marné.. ale jsem ráda, že tu dlouho nehořelo.
Šňůry na prádlo během hezkých dní, ukáží mnohé intimnosti... :-)
Věčný koloběh všech lidí na světě.
.....
Každý den náš život napíše kousek cestopisu.
Možná,že jsou naše cesty dost podobné.
Koloběhové.
....
Mějte hezký den!