Prolínání

Zaujal mě text skladby Růžová mlha od DG 307.  Už jsem se toho dotkla ve "Zvláštní náladě", ale jsem stále na povrchu. Takže se pokouším o hlubší vrt... no, uvidím. Tento blog jsou plus minus spojené dva blogy. Berte to prostě jen jako mé hledání, tedy i návraty k pochopení.

 růžová mlha zahalující krajinu 
jako obraz milování

vycházející slunce 
zvláštní pocit něčeho, 

co se neopakuje, 
mluvíš o světě,kterej ti připomíná 
jedno velký krvavý kurviště 
se v jinou chvíli promění 

a zdá se bejt 
plnej božskejch témat 
těch křehkejch a nepatrnejch 
musíš se k nim sehnout, abys je mohl spatřit 
jako zrnka písku 
někdy je to pocit krutosti 
jindy je to pocit něhy 

vylez jsem ze tmy

abych si šáh' na světlo

jenom se tak díval 

a mlčel
růžová mlha zahalující krajinu 

Zaujalo mě slovo "milování". Nejenom díky těmto veršům. Myslím si, že má mnohem větší, krásnější a hlubší prostor, než jaký mu vymezujeme.

Milování je poznávání.

Milování je prolínání dvóu světů. Tedy smíření.

Tedy milování je náš cíl...

???

Tady je pár obrazů prolínání:

V tváři se prolínají dvě světla. Vnější a vnitřní.

 Ve skle stejně jako v očích se odráží svět.

Tajemné noční prolnutí... 

Nebe a peklo, dva nesmiřitelné světy... obou dvou se dotýká člověk 

 Projekce světla přes překážky.

 Zahrada... a Píseň písní

Vlastně jde většinou o světlo...

a o jeho odraz

nebo o jeho cestu.

Tady se prolíná mládí a stáří.

Okno v okně.

... a jak se prolínají lidé?

Jako soutok dvou řek?

Jak rozsvícení dvou světel v jednom pokoji?

Jako akord? 

Jako koláž?