Srdce blázna

16. 09. 2014 9:58:51
František byl starší muž. Byl ženatý a měl dospělé děti. Dvě dcery a syna. Dcery bydlely ve stejném městě jako on s ženou. Jedna byla vdaná, ale bezdětná, druhá zůstala svobodná a měla z toho komplexy. Syn byl nejmladší a Františkovu srdci stál nejblíže. Byl romantik stejně jako on a zároveň se nepotřeboval ubezpečovat o svém místě mezi lidmi. Neměl komplexy méněcennosti. Byl pohodář. Koupil starý mlýn a neměl čas se ženit.

To je dobře..., pomyslel si František.

Seděl na lavici na zahrádce U veselé šenkýřky, v rukou sklenici řezaného. U nohou mu ležel jeho věrný psí druh Frido.

... vždyť by ho ženská utáhla na vařené nudli. Jako ta má. Když ještě přijdou dcery, nezavřou klapačky a štěbetají jak husy. Málem mě uštípou.

Sklenice probleskovala temnějšími odstíny a občas se jeho ruky dotkla chladivá kapka stékající po jejím oblém povrchu.

Povzdychl si. Bylo mu smutno.

Připadal si sám.

Musel zůstat sám.

Měl touhu, která už byla na dosah splnitelnosti .Jako to zobrazuje ten výjev v Sixtinské kapli, kdy se Bůh taktak dotýká Adama. Nebo Adam jeho? Míří k sobě nebo se opouštějí...?

František se zamiloval.

Jsem blázen, v mém věku... říkal si. Avšak nemohl si pomoci. Ta žena byla krásná. Existovala, ale nikdy se s ní přímo nesetkal. Viděl její tvář na fotkách a snad mu něco připomínala... nebo byla klíčem k jeho touze, kterou už v sobě dávno pohřbil. Byla snad ztělesněním svobody, ženskosti... krásná. Toužil po ní. Probouzela jeho smyslnost a fantazii.

Dokonce ji i kontaktoval a ona mu odpověděla. Byl v ten okamžik štěstím bez sebe... než se do něj pustila jeho žena podporovaná dcerami.

Změnil se, děděk bláznivej. Zamiloval se!

Prchal před nimi do hospody.

Zoufal si.

Žena, kterou má, s kterou ho pojilo rodičovství a společných čtyřicet let, se mu protivila. A ženu, po které touží, nemůže nikdy mít.

Živote, ty ses mi vysmál. Hořkosladce ses mi vysmál.

František se nahlas uchechtl, jak se mimoděk zašklebil. Pes zvedl hlavu položenou na předních tlapách. Znal svého pána dost dobře. Podíval se mu hluboce do očí a věděl, že jeho pán s něčím bojuje. Není v psích silách mu v tomto pomoci, snad jenom věrností a tichým pochopením.

František se sklonil, aby ho podrbal mezi ušima. "Na rozdíl od manželky mě do ničeho nenutíš a nevyčítáš. Jen jsi se mnou, kamaráde. Pes, věrný přítel člověka. Zatímco má žena na mě štěká jako pes."

Teď se tomu usmál. Dopil poslední lok, ulevil si, otřel ústa hřbetem ruky, pokynul Fridovi.

"Jdeme kamaráde, už je večer. Musím ještě koupit chleba než zavřou."

Musím, celý život něco musím, ale já sám to tak chtěl, protože mám strach, že druhým nějak ublížím, hlavně ženám... chlap se přece musí postarat o to, aby jeho žena netrpěla a nestrádala... Ale já teď taky něco chci... potřebuju...Teď musím udělat něco pro sebe...

Vykřičet, vybušit, cokoli

A najednou ho napadlo: co kdybych se zbláznil? Jako kluk, puberťák... co kdybych... Dlouhá léta ho něco takového nenapadlo.

Kde se to ve mně bere...?

"Prosím, kde máte křídy?"

Prodavačka se usmála do šibalských očí starého pána. Asi si bude malovat s vnoučaty... napadlo ji. Ženy totiž nemají dostatek fantazie.

František vzal prvně červenou.

"Tááák", jazykem jako prvňáček obtahoval tvar srdce. "A ještě ho obtáhnu..."

Připsal k němu velkými písmeny MILUJU TĚ!

Cítil se jako rošťák, jako kluk, který není zatím spoutaný a zodpovědný za druhé. To mu chybělo, takové bezstarostné bláznovství. Ulevilo se mu. Měl pocit, že ožil, že ta malovaná srdce vyskakovala z jeho skutečného srdce, z jeho citů, které v něm dřímaly.

Musely se probudit, musely ožít, aby ožil i on.

Ulice už byly téměř liduprázdné, když František maloval různobarevná srdce na chodník i na plakáty a lampy.

Jedním tahem, samým blahem... znal tu pohádku. Trochu se zastyděl, ale co...

Ráno bude obyvatele zdejší čtvrti čekat překvapení. Některé to pohorší, jiné pobaví.

Kousek křídy si nechal v krabičce. Až pojede za synem, namaluje mu srdce na dveře mlýna. A napíše:

TAK JSEM SE ZBLÁZNIL, NO A?

ŽIJU!

JSEM CHLAP!

A ví, že se tomu oba dva zasmějí.

Doma odevzdal ženě chléb.

Kdyby ta tušila...

Autor: Jarmila Horáková | úterý 16.9.2014 9:58 | karma článku: 10.96 | přečteno: 452x

Další články blogera

Jarmila Horáková

jak kvete červen

Po dlouhé době zase přicházím mezi vás. Chci se podělit o krásné okamžiky měsíce června tak, jak se mi je podařilo nebo nepodařilo vyfotit.

15.6.2023 v 15:07 | Karma článku: 13.73 | Přečteno: 212 | Diskuse

Jarmila Horáková

purpurový plášť archanděla Michaela

Jako purpurový plášť archanděla rozstříhaný na kousky, tak vypadají koniklece vykukující zpoza staré trávy....

24.3.2023 v 14:19 | Karma článku: 12.10 | Přečteno: 221 | Diskuse

Jarmila Horáková

Tati, prosím, nevol Babiše

Toto je můj dopis tátovi, který je spíše modlitbou obecnou. Nebo vlastně i hodně konkrétní.Asi proto mi můj otec odpověděl, ať ho považuji za mrtvého a přerušil poslední trosky kontaktu. Někoho mi to připomíná. Že by A. B.?

9.1.2023 v 14:28 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 963 | Diskuse

Jarmila Horáková

padesátka z jiného světa

Před týdnem jsem oslavila narozeniny. Ač padesáté, cítím se celkem mladě. Ale o to nejde. Uvědomila jsem si, kam patřím a kam ne. Kdo mě má rád takovou jaká jsem a kdo má ...

13.7.2022 v 13:50 | Karma článku: 14.13 | Přečteno: 605 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 98 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 197 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 1119 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 414

mám ráda staré stromy, jabloně, višně, ptačí klábosení,

mám ráda květiny, čerstvé i uschlé, stolistou růži, ladoňky, třezalku, mateřídoušku, louku plnou bodláků a rdesna,

všechny čtyři období, proměny,

mám ráda les a potoky v něm...

Ale také jsem vystudovala teologii, baví mě kromě výtvarničení, fotografování a zahradničení, filosofie, psychologie, religionistika...

 

https://www.sdb.cz/podporte-nas/#financne

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...