Na Květnou neděli

Je Květná neděle. Je klid. Ospalá nálada zívá z šedé oblohy. Mračna bez tvaru a barvy jsou jako opona. Kde je jeviště a kde hlediště? Od té doby, co se příběh jednoho člověka stal příběhem všech, je vše propojeno. Máme k sobě blízko a zároveň nepřekonatelně daleko. V očekávání a zklamání. Ve vině a nevinností. V dávání, braní. V iluzi nicotnosti a iluzi moci. Květná neděle nějak prožitá všemi za pár hodin skončí. Život jde dál. Voda v potoku a řece stále teče a stromy krásně kvetou. Jen někdo si všimnul , že ten, kdo odpočíval v křesle, vstal a odešel. A slunce k večeru vysvitlo teplými barvami.