Jsem krásná žena s pohledem nebesky modrých očí i s vnitřním zrakem upřeným vzhůru. K vyšším věcem.
Krása duše by měla vyzařovat i navenek. Někdy je třeba si pomoci.
Toužíc po kráse a tedy i obdivu mužského plémě, jsem si jednu sobotu před x lety nanesla na obličej pleťovou masku.
Měla barvu růžovou.
Potom jsem sbalila děti a vyrazila s nimi na vlak.
V předsíni ještě kontrolní pohled do zrcadla a už honem ať to stihneme.
V předsíni máme šero.
Chvíli jsem si lámala hlavu, proč se lidé na mě tak zvláštně dívají.
Až mi došlo, že jsem si tu masku zapomněla smýt.