Pohádkové čáry

Bylo nebylo jedno začarované království. Bylo celé ponuré, až jednou... "Vstávej, králi Karlíku!", zavolalo na krále Slunce. Mělo totiž štěstí, že mohlo poslat svůj paprsek mezerou mezi sametovými závěsy.  "Co, co, co? No toto? Hepčí!" Král se posadil na posteli. "Kdo mě to probudil?" "Já, přece...", řeklo Slunce a poslalo svůj paprsek na zrcadlo. To se zlatě zablýsklo a král se do něj podíval. A uviděl se v tom světle paprsku. No, vypadal trochu přihlouple, měl totiž čepičku s bambulí posunutou na stranu. Král se začal smát. Nejdříve jen tak pobublával a nadskakovalo mu přitom břicho. A pak se chechtal až mu slzy tekly. Slunce honem vykouzlilo ze slz duhu. Když král spatřil tu krásu, tak se rozhodl, že koupí do každé rodiny v království pastelky. Pak rozhrnul závěsy a v tu ránu se z ponurého království stalo království  barev. To jsou čáry!