Taje

Foto-fono blog. Fotomatiné na téma: Zmrzlý až na kost. Toto téma mě zaujalo pro svoji hloubku, protože kosti  leží v nitru, v hloubce, v noře :-). Jako kameny metamorfované žárem země v jejích útrobách jsou kameny, z nichž se staví chrám, tak i kosti jsou jako sloupoví chrámu, žebroví, které nás drží pohromadě. 

Kosti jsou místem, kde podle primitivních (?) kultur sídlí duše. Obrazem lidské duše je jak chrám, tak i krajina. Jsme součástí krajiny a krajina je v nás. V každé krajině jsou pohřbeny kosti našich předků. Proto je půda s těmito kostmi posvátná a stejně tak i chrám, v němž jsou lidské ostatky. A stejně tak i v naší duši jsou prastaré obrazy duší našich předků. Arché. To je i naše kostra. Ztratíme-li kontakt se svou duší, s moudrostí předků, s pamětí kamenů, ztrácíme kostru. Líbí se mi jeden archetypální příběh o stařeně, která kosti sbírala a skládala je k sobě. Přitom zpívala nějakou píseň o životě. To je obraz duševní práce.

Oheň je ukryt v útrobách země.  Oheň, symbol boží přítomnosti, svítí v chrámu. A je stejně tak analogicky přítomnen v hloubce nevědomí naší duše, protože je symbolem Stvořitele. Je to život, jehož síla nás přetavuje. Životní síla je láska, žár její nás taví. Taje naše chladné ego. Milujeme-li, dotýká se nás i bolest a bolest ukazuje, že žijeme. Napadlo mě Člověče, prach jsi a v prach se obrátíš.  Byli jsme-li stvořeni z lásky, pak se do lásky budeme vracet, proto jsme už teď přetavováni pro návrat. Proto je žena kost z mužových kostí.

Po lednu musí přijít únor. Leden s ledem se noří do února. Led taje a noří se do vody. Na Hromnice  přichází světlo. Je ho o hodinu více. Hromnice je dotek měkkého světla svíce z měkkého včelího vosku. V pravém vosku je teplo slunce. Jako je slunce i v dotecích, v očích. Láska nás noří do vody světla a ožíváme. 

A přilétá k nám skřivan. Vrací se. Možná i v tom je štěstí? :-) V únoru musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout. Jeho zpěv je písní o jaru a o životě. Je předzvěstí tepla, barev a i párování, potažmo lásky. Pod ledovou tváří člověka je ukryto něco... živého, citlivého.  Srdce. Objevit srdce rovná se nalezení pokladu. Když člověk miluje, také zpívá píseń. O trápení i o naději. Údolí suchých či zmrzlých kostí tou písní ožívá, kosti obrůstají a srdce tepe červeně.

Dítě je symbolem nového života.

DĚKUJI ZA VŠE. 

Krásný den s nadějí...

jahokam