první jarní

Každý den je jedinečný. Ale tyto dny jsou jedinečně první jarní! Teplo a světlo slunce sílí. Jaro už  je slyšet, cítit, hmatat, vidět...

Křišťálové slunce láme světlo do duhových barev.

Samo o sobě nesvítí, nehřeje. 

Jako člověk. Jen ten, kdo miluje, ví, tuší, že láska jím prochází.

Průzračná dětská nevinnost pomíjí a prorok Náthan je Světlem vyzván vyslovit pravdu králi Davidovi.

David nechal padnout v boji svého vojevůdce, aby si mohl vzít jeho ženu. Pěkné svinstvo...

Přesto z jeho rodu vzešel Mesiáš. Jako bychom sami zabili, kradli, lhali, jako bychom byli shnilým pařezem. Přesto v nás je něco nesmrtelného, božského, čistého. Jako když z pařezu, ze ztrouchnivělého kmene vyrůstá nová ratolest.

Mesiáš...

Kdo to je? Přesévám slova... Má cesta k němu není jednoduchá. Hledám ho podle koanu jeho vlastních slov: Já jsem cesta, pravda  a život.

No, je to ten, kdo nás učí milovat, kdo nás učí lámat chléb člověčenství a neklamat. 

A my tak můžeme slavit vánoce.

A pak přichází doba půstu a pak velikonoce.

Jarní úklid kolem domu.

Úklid v duši.

Klid a čisto. Pokoj.

Otevřenost k světlu pravdivosti - to je jaro uvnitř nás.

To je pravé rozkvétání...

Krajina ještě ukrytá, ale žije.

Srdce stromů bije, dokud mají stromy vláhu.

Pupeny jsou připravné propuknout v šat.

A ptáci, poslové jara, už nezadržitelně zpívají.

A to je vždy naděje.

Přeji vám čisté jaro...