Úvahy zpovzdálí o Staré Zagoře, o Romech a večernici

Drahý příteli, píšu zase v noci. Je nádherně mrazivá. Máme otevřené dveře na balkon. Nad bezlistými větvemi jilmu a lípy na mě pomrkává a volá kouzelná večernice. Její světlo už miliony let zpívá o naději pro tuláky po hvězdách.   

Ty jsi taky tulák. Jdeš za svou hvězdou, s poselstvím naděje a přátelství jdeš k těm, kdo mají toulavý nepokoj v žilách - k Romům...

Touha toulat se je touhou po svobodě. A Romové jsou toho připomínkou.

Kdo jsou vlastně Romové? Žijeme vedle nich, jejich děti s našimi dětmi chodí do školy, trochu se jich bojíme, možná i štítíme, protože se na ně díváme skrz prsty. Oni to vše vnímají. Co je to za národ, který přežívá v ghetech, malachách, ve čtvrtích sociálních městských bytů, kde zahání nudu spojenou s frustrací minority třeba drogami, sexem a násilím? Co o jejich mizející kultuře víme? Proč jsme dopustili zánik toho živoucího elementu ohně? Jak můžeme po nich chtít hledat společnou řeč, když neumíme jejich jazyk? Co jsme za národ, že je nám než romština bližší angličtina?          

Jakého boha Romové vyznávají? Ani o tom mnoho nevím, kromě toho, že přebírají např. z křesťanství křest. Musím zapátrat....

V romštině je Bůh "o Del" a Romové s ním komunikují jinak než křesťané. Většinou jej oslovují formou proseb a chvalozpěvů. O tom, že Romové pevně věří v určitou vyšší sílu, která člověka přesahuje, svědčí i množství neosobních vazeb v romštině. Romové říkají např. "ono mě bolí nohy" namísto "bolí mě nohy". 

Romové však vždy byli a dodnes často jsou oddáni Bohu a náboženství chápou v daleko širším slova smyslu než křesťané. Náboženství a víra pro ně byly způsobem života, tak jako je pro obyvatele Indie dodržování dharmy, která určuje, jak se má člověk celý život chovat. Romové nazývali tento soubor příkazů a zákazů romipen - ten dává životu řád.

Romové věří, že duše člověka přesahuje a existuje i po odchodu těla na onen svět. Důkazem toho je tradiční nesmírně velká víra v duchy mrtvých předků - mule, kteří jsou pro Romy prostředníkem Boha. Duše zesnulých se podle Romů vracejí mezi živé, ty dobré navštěvují příbuzné ve snech a dávají rady, ty zlé škodí (například při narození dítěte).

V romských komunitách odpradávna převládají sklony k uctívání kultu ženy. Dnes již nikdo neví, jestli je toho uctívání Černé Sáry důsledek nebo příčina. Stejně tak mnozí, přesto že se každoročně slavnostního obřadu účastní, netuší nic o pověsti opřádající záhadnou Sáru...

Historické prameny dokládají existenci Sár dvou: jedné církve katolické a druhé romské. Ta první byla služebná tří Marií: Marie-Salomé, Marie-Jacobé a Marie-Madeleine, jež byly vyhnány ze Svaté země. Sára je doprovázela a společně se vylodily ve vesnici "Les Saintes- Maries-de-la-Mer". Tento výklad se traduje od doby vlády krále Reného (1448). Katolická Sára neměla právo kanonizace a tak zůstává v kryptě, neboť z kostela ji vypověděli.

Romská Sára prý žila na břehu řeky Rhôny se svým kmenem a ujala se tří Marií po jejich vylodění. http://romove.radio.cz/cz/clanek/18147

Takže teď jsi odcestoval navštívit tvé spolubratry až do Bulharska... Určitě je tvůj zájem těší.

Neboť, jak svatý Pavel píše v Listu Soluňským:

Stále děkujeme Bohu za vás všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách... My jsme si mezi vámi počínali tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti. Tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili.

Musím se přiznat, že jsem vůbec netušila o existenci města Stará Zagora, natož že v něm působí tvé kolegyně a kolegové ze salesiánského řádu, kteří se starají (nejen) o vzdělávání dětí tamních Romů.

Oficiální počet Romů žijících v Bulharsku je 370 000, ale neoficiální odhad hovoří o 700 000 až 800 000. Romské komunity v zemi se dělí do tří skupin - Yerlii, Kardarashi a Rudari. Každá skupina je rozdělena do podskupin, které se liší především v jejich mluveném dialektu a tradiční mužské profesi:

https://www.rozhlas.cz/v-bulharske-vesnici-dolni-cibar-romove-usiluji-o-vzdelani-rika-se-ji-romsky-7989941

Myslela jsem, že Stará Zagora je nějaká ves, městečko, v horách.

"Haha, haha, hahaha... v horách... haha...", potutelně ses smál.

"Tak snad u moře...?"

Vedle, jak ta jedle. Takže zatímco jsi pryč, pilně studuji, když mi to nemoc alespoň trochu dovolí.

Stará Zagora - Staré Zálesí  (díky za opravu) je opravdu výstižný název 300 tisícového města na cestě mezi Plovdivem a Burgasem, mezi mořem a lesy a horami, mezi Tureckem, Albánií, Makedonií, Rumunskem... Mezi judaismem, islámem, řeckou a egyptskou mytologií, římskými a keltskými bohy, slovanskou kulturou, mezi západním a východním křesťanstvím a komunistickou diktaturou. Multikulti přímo ukázkové.

Zatajil se mi dech, když mi Johančin Kubík řekl, že kolem roku 1970 při výstavbě nemocnice byly objeveny obytné stavby až 7 tisíc let staré, z dob neolitického zemědělství...

Jak hluboko, pod kolika vrstvami je archeologové objevili?

Vrstvy... co je v nás původní, kdo vlastně jsme? Co je ta arché, pralátka, z které jsme stvořeni? Jsme uplácaní z hlíny, z prachu země a jsme oživeni božím dechem, božím duchem. Jsme prastaré nádoby, otlučené nebo i jen střepy, ale jsme oživeni tímto božským, jsme oživeni dechem a láskou, proto jsme vzácní. 

Záleží na našich očích, jak se na střepy díváme, a také hlavně na našem srdci.

Co kdybychom se na ty střepy zkusili podívat s úžasem a s něžnou láskou sami k sobě a nabídli se jako dar? Střep k střepu. Člověk k člověku. Protože bez lásky jsme jenom rozbití, bez naděje jsme mrtvé střepy, bez sounáležitosti jsme křehcí. Není to snad ona spravedlnost podle svatého Pavla, který nedaleko vedle Staré Zagory navštívil město v Makedonii Soluň, Sluneční město? Bůh nás doplní k plnosti. Možná taky něco vezme, ale i to je dar.

Savoro pes predžal, ča o Del ačhel. Vše pomíjí, jen Bůh zůstává. Za Boha si klidně můžeme dosadit duchovní sílu lásky, z níž jsme stvořeni.

Spojuje nás Matka Země, bratr Slunce i hvězdy nad hlavou. Spojuje nás právě hlavně Bůh, Láska. Ta na sebe bere podobu třeba i večernice. Radostně na mě mrká otevřenými dveřmi balkonu, je to krása, třeba ji také vidíš. Na Balkáně!

Je stvořena ze  Světla, jako i my jsme utkáni z této pralátky. Večernice, neboli jitřenka, Venuše... Víš, že titul Panny Marie "denice" a "hvězda jitřní" je vlastně označení pro Venuši?

A jsem u kultu ženy :-). 

Nevím, jestli Marie nabrala Venušiny tvary, ale já už mám docela dobře našlápnuto.

Tak se opatruj a v pořádku se vrať.

https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/190510papez-se-setkal-se-zastupci-romu-a-sintu

https://www.sdb.cz/bulharsko/stara-zagora/

https://vltava.rozhlas.cz/ostrava-cikanska-dejiny-romske-ostravy-6222435