Střípky celistvosti - dopis (svatému) Pavlovi
Svatý Pavle,
zdál se mi o tobě sen, sen o svobodě, o naplněnosti. Sen o přijetí, o tom, že jsem byla mámou všem. Sen o cestě. O lásce. Bude mi padesát a jak je to těžké tento sen přiznat.
Nikdy by mne nenapadlo, že ti o tom budu psát. Já, původně nevěřící holka, zakomplexovaná, neschopná dialogu s muži, aniž bych se nestyděla.
Ale ten sen, a bylo jich víc... co mi chtěl říct? Že má duše touží po přijetí, po celistvosti?Nevím.Nedá mi to pokoje. Musím jít, přemýšlet, psát.Proč?Co to ten znepokojující Bůh-Život po mně chce?Nevadilo by ti, kdybych ti psala?
Pomohl bys mi to, prosím, rozmotat?
Myslím, že je to velmi důležité a myslím, že jsi jediný, komu se mohu svěřit, přesto nebo právě proto, že často tam nahoře mlčíš. Ale mně stačí, když vím, že mně nasloucháš. Že jakoby dýcháš stejný vzduch, protože nahoře, na tvé hoře Proměnění, je vzduch stejně svěží a průzračný, jako na hoře proměnění mého hoře.
Znám tě z teologické fakulty, učili jsme se o tobě. Dřív ses jmenoval Šavel a byl jsi něco jako fanatik, "hidžábista", viď? Já také věděla všechno nejlépe, byla nekompromisní, a přitom tak nestálá.
Potom však přišla nemoc, další díl k celistvosti, protože s jejím přijetím, přicházelo smíření. Jak říká kamarádka - vše je dobře. Protože vše může být proměněno.
Dojížděli za mnou lidé z hospicu a asistentka z Portima. Dotýkali se mě s něhou a naslouchali mému šepotu. Byla jsem jimi přijata. A našla jsem sama v sobě pramen vlastní hodnoty. Strach o sebe a o druhé se pomalu rozpouštěl.Víc jak rok jsem čekala na operaci. Vytrhali mně preventivně zuby. Pak přišel koronavirus, ale doktoři přesto do toho šli. Odevzdala jsem svůj život a dostala novou šanci žít nový život a ke starému způsobu života se nevracet, na což si mé okolí těžko zvyká. Cítím se osamocena. Asi i pro to jsem ti začala psát.
Protože i ty jsi prošel proměnou. A protože třeba i tobě mohu přispět k celistvosti.Je to zvláštní pocit, být si toho vědoma, protože se bojím odmítnutí. Je to stejně tak zvláštní, jako si být vědoma ženské krásy a toho, že jsem milovaná.
Učili jsme se, že pocházíš z Tarsu, ale procestoval jsi kus země od jihu až na sever, od západu až pomalu do Prešova. Určitě jsi na svých cestách potkal i Jana Křtitele, co byl trnem v očích i církevní hodnosti, výborný člověk, křtil našeho Mikoláše.
Ale hlavně jsi prožil sílu setkání s Kristem, po té, co jsi byl Jeho Světlem a Ohněm oslepen a sražen z koně.
Pochopil jsi, že bez lásky je víra fanatismem, že bez ní nejsi nic, že je celistvostí tvou a nás všech.
Jaké to pro tebe bylo, cítit, vědět, že jsi milován? Jaké to je pro tebe - muže?A tak teď putuješ přes hory a doly, kážeš o té lásce Rómům a pohanům i křesťanům kolem, uzdravuješ svou laskavostí, citlivostí a úsměvem...
O čem bych chtěla s tebou mluvit? O tom, co bych chtěla prožívat. O těch ideálech, co nás činí vznešenými.
O kráse člověčenství. O odvaze k lásce. O odpuštění znovu a znovu. O vztazích, které bolí a zároveň jsou naplněny silnými chvílemi sdíleného bytí. O neustálém zrání, bez něhož bychom zemřeli hlady. O naslouchání, přijímání, odevzdání. O proměňování každé vteřiny v naději. O doprovázení.
Chtěla bych vědět, co prožívala žena s krvetokem, které se nesměl nikdo dotknout, která se však vmísila do davu, aby se dotkla lemu Ježíšova roucha. Chtěla bych prožít tak hluboké přijetí, jaké zakusila žena líbající Ježíšovy nohy.
Jsi můj přítel.Jsi tu i nejsi.
Na svých cestách jdu v duchu s tebou, jdu ti naproti, abych tě objala. Je to cesta nekončící..., vím, že se Bůh nespokojí s mou povrchností, protože ani láska nemůže zůstat na povrchu. Sotva ji nalezneme, musíme ji hledat dál. Jsme poutníci bez doupat, jsme blázni bez jistot, bez pojištění si budoucnosti. Jediná jistota je důvěra v Život. Je nádherný.
Díky za to, že jsi, Pavle.
Jarmila Horáková
jak kvete červen
Po dlouhé době zase přicházím mezi vás. Chci se podělit o krásné okamžiky měsíce června tak, jak se mi je podařilo nebo nepodařilo vyfotit.
Jarmila Horáková
purpurový plášť archanděla Michaela
Jako purpurový plášť archanděla rozstříhaný na kousky, tak vypadají koniklece vykukující zpoza staré trávy....
Jarmila Horáková
Tati, prosím, nevol Babiše
Toto je můj dopis tátovi, který je spíše modlitbou obecnou. Nebo vlastně i hodně konkrétní.Asi proto mi můj otec odpověděl, ať ho považuji za mrtvého a přerušil poslední trosky kontaktu. Někoho mi to připomíná. Že by A. B.?
Jarmila Horáková
padesátka z jiného světa
Před týdnem jsem oslavila narozeniny. Ač padesáté, cítím se celkem mladě. Ale o to nejde. Uvědomila jsem si, kam patřím a kam ne. Kdo mě má rád takovou jaká jsem a kdo má ...
Jarmila Horáková
každý den korálek
Vždyť bez klidu v srdci nemůže být pokoj kolem nás. Ticho je mé bohatství. Nadechuji ho do sebe jako čerstvý vzduch. A děkuji. Děkuji slunci, mrakům, vzduchu, vodě, ptákům... a posílám požehnání dětem, všem blízkým a světu mír.
Jarmila Horáková
vůně června
Jeden známý, kamarád, se mě zeptal, jak trávím červen... musím stále přemýšlet, čím pro mě tento měsíc je...
Jarmila Horáková
kuljbabky
Když k nám ukrajinská rodina v dubnu přijela, říkal manžel, že je to jeho pomsta Putinovi. Netušili jsme však, jak se do nich zamilujeme.
Jarmila Horáková
babičce do nebe
Za pár dní by babičce Jarmile bylo 94 let. Zemřela v nemocnici na selhání srdce a byla zmatená. Byla dámou, jejíž noblesa se poslední roky řítila do neúprosné náruče úpadku a stáří. Napsala jsem jí dopis na rozloučenou.
Jarmila Horáková
zrcadlení naděje
Fotografie světa okolo mne, kde staré a suché prorůstá novým, mladým, svěžím... přese všechno trápení, přes lidskou bídu je tu opět krása a naděje.
Jarmila Horáková
narozeniny
Co napsat do perexu? Nevím, prostě se vyrovnávám se zprávami o utrpení a bolesti ukrajinských matek, otců a jejich dětí.
Jarmila Horáková
šlápnu do pedálů
Válečné zpravodajství, zprávy o lidech z Ukrajiny, jsou jako třísky pod nehty. Musím na ně stále myslet. A sama sebe se ptám, jak by bylo mně?
Jarmila Horáková
Karel Čapek: Svíčička
Aspoň jedinkrát do roka nebudiž opomenuto zapálit v novinách sloupeček milému Pánubohu. A tedy sláva na výsostech Bohu.
Jarmila Horáková
mír pro Putina
Trochu jiný úhel pohledu na současnou znepokojivou politickou situaci kolem Ukrajiny, pana Putina atd.
Jarmila Horáková
o tulipánech
Dostala jsem kytici tulipánů k svátku. Od maminky. Bělostná poupata s růžovým nádechem. Jako plet Sněhurky, když ji políbil princ.
Jarmila Horáková
egofree blog
Tento blog se skládá z pár fotografií a úryvku z příjemné knížky Martina Kepky Radostné bezdomovectví Krlíčka a jeho přátel. Termín "egofree" pochází od mystika Eduarda Tomáše.
Jarmila Horáková
svítá nám naděje - foto
Mám pocit, že je pro mě každé ráno, kdy nemusím spěchat, ideální. Kolem sedmé vzbudím manžela, aby šel do práce a sama si pak užívám postelové pohody...
Jarmila Horáková
očkování a pokora
Ráda poslouchám Duši K, rozhovory s MUDr. Janem Vojáčkem a všech si vážím. Vážím si i mých kamarádek, které se očkovat nenechaly.
Jarmila Horáková
O smutných očích pana Jaroslava
Potkali jsme se jedno večerní úterý na očkování v nemocnici. Známe se už několik let, známý našich známých. Vykáme si.
Jarmila Horáková
když vítr na struny hraje
Vítr mě nikdy nepřestane fascinovat... Tento blog je o větru do větru, o vnitřních strunách, asi spíše těch ženských. Zkrátka: fotografie větru ve strunách duše stromů, ve větvích, v trávě... za zpěvu ženy Lenky Dusilové.
Jarmila Horáková
Magorovo podzimní požehnání
Miluji podzimní svítání, úsvit v oparu, kdy je slunce zastřené jakoby hebkostí andělských perutí, kdy je milosrdné už světlo rozprášeno v milion částic v milosrdné ještě tmě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 414x
mám ráda květiny, čerstvé i uschlé, stolistou růži, ladoňky, třezalku, mateřídoušku, louku plnou bodláků a rdesna,
všechny čtyři období, proměny,
mám ráda les a potoky v něm...
Ale také jsem vystudovala teologii, baví mě kromě výtvarničení, fotografování a zahradničení, filosofie, psychologie, religionistika...
https://www.sdb.cz/podporte-nas/#financne