Dýchej a miluj, dokud je čas

Zlobíme se, nadáváme, řešíme politiku, ale ruku na srdce - kdo si řeší blízké vztahy, kdo napíše dopis, báseň, kdo vyzná lásku své ženě, bývalému spolužákovi, kdo odpustí rodičům, kdo řekne dětem, že je miluje? Kdo si splní sen?  

Jako žena asi nebudu mít dost fyzických sil vzepřít se násilníkovi, ale mohu se ubránit tomu, abych se nechtěla mstít, abych ukončila vnitřní válku a hledala sílu pro požehnání. Pro svou morální pevnost. Abych odolala pokušení nadávat, kritizovat. Aby má síla byla tvořivá, a ne destrukční.

*

Člověk je hrst země, hrst prachu oživena dechem božím, a nikdo neví, kolik času mu zbývá, kolikrát se ještě probudí. Strach, samota, smutek, starosti... zaháčkovaly nás až moc, jak podprsenka, která tísní, že se snad ani nemůžeme nadechnout.

A přitom život i přes roušku, kterou jsme si na sebe ušili, je pořád zajímavý a širokoúhlý. Proměň alespoň na chvíli své chmurné představy, na chviličku, a zkus vzít sklenici vody do ruky, oživ ji svým vědomím a poděkuj vodě, že je, oslov ji. Oslov slunce a poděkuj mu. Otevři okno a nadechni se, pěkně do břicha, výdech je delší než nádech, uvolní nás. Vše, co odevzdáš, co s díky daruješ, či vrátíš, tě uvolní. Nádechem přijímej život takový, jaký je. Neboj se dýchat s tímto vědomím. Prostřídej v dýchání levou a pravou nosní dírku. Levá aktivuje parasympatický a pravá zase sympatický nervový systém.

Zkus poděkovat svému tělu, ať je zdravé, či nemocné. Přijmi jej a odevzdej.

Stejně tak zkus přijmout nádechem svůj život, to, co ti dal, co si vzal, a výdechem odevzdej, odpusť, nech plynout dál.

* SEDM SVÁTOSTÍ*

Věřím v lásku, která nás neustále povolává k životu, k tvoření, ke kráse. Křest.

Věřím v lásku, která může tady a teď odpouštět. Svátost smíření.

Věřím, že láska může růst a zrát jako víno, že do-spíváme, jednou dospějeme k láskyplné moudrosti. Svátost biřmování.

Láskou se sytíme, sytíme druhé, a tak tvoříme společenství, společnost, kde vítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. Svátost eucharistie.

V lásce, uzdravující vztahy, doprovázíme své bližní. Svátost pomazání nemocných.

Láska je tvůrčí, komunikativní, jedinečná, dynamická, doteková, plodící. Svátost manželství.

To vše není žádné kouzlo, žádný hocuspocus, to je každodenní krásná dřina k uzoufání.

Naše vlastní dřina, naše vlastní láska, kterou dáváme.

To je svátost kněžství nás všech.

TO, V CO VĚŘÍM, TO TVOŘÍM, TÍM SE STÁVÁM. MĚJTE SE KRÁSNĚ, LIDÉ JEDINEČNÍ!