Debussy a ranní déšť
Vsadím boty, že spousta lidí remcá, že je hnusně. Déšť je kapénková infekce fakt blbé nálady.
Přitom jak je to dlouho, kdy jsme naslouchali dešti, pozorovali déšť... cákali vodou a v holínkách schválně dupali do kaluží?
Jak je to dlouho, kdy jsme si s deštěm hráli? U mě sotva 40 let.
O prázdninách, které jsme s bratranci a sestřenicemi trávili u babičky a dědy na chalupě, v deštivých dnech, kdy panenka Majolenka zajela do domečku a vyjel panáček Bubáček, jsme si postavili z peřin pelíšek a hráli si na chudé, téměř bezdomovce. Protože nás ve škole učili, jak lidé před rokem 1948 trpěli hladem a zimou. Připadalo nám to romantické. S dědou jsme hráli dámu, pexeso, piškvorky nebo mazali karty. Prší, pochopitelně. A zpívali si.
V době dospívání jsme pak s partou z gymplu nebo alespoň s kamarádkami, vyrazili někam do lesa, kamkoli, déšť nebyl překážkou. Pod vlivem romantických představ o partyzánském odboji mně déšť nevadil. Jelikož jsem z Vysočiny, pršívalo tu dost často. Mělo to i své výhody. Nejlepší bylo, když pršelo na bramborové brigádě. To nás, naši skupinku děvčat, naložil traktorista místního JZD, jmenoval se Tonda, do kabiny traktoru, některé si posadil k sobě na klín, a nechal kolovat flašu slivovice. Bylo mu něco mezi 30 a 40 lety, byl svobodný, postavil si dům a hledal nevěstu.
V intelektuálně gymnaziálních vodách ale lovil zlatou rybku marně. Aneb až naprší a uschne.
A jak je to dnes? Včera mi volala kamarádka, že jde kolaudovat dvě tůně... Řekla jsem jí, ať pozdravuje vodníka a rusalky. To jen tak na okraj.
Dnes se ve mně stále mísí rebelská duše s romantickou. A zrovna dnes je takové krásné ráno! Tak krásně zpomalovací. Nechávám si otevřít okno dokořán a užívám si šumění deště.
Padá mana z nebes, padá životodárná voda, nádherný déšť.
Chlapi u nás doma se zase hádají. Kašlu na to.
Déšť krásně šumí. Pouštím si Clauda Debussyho. Dříve bych se do jeho hudby těžko zaposlouchala, neměla bych pro její tóny trpělivost. Teď však rezonuje s mojí duší, se zvukem, vůní i náladou deště...
Nevím proč.
Nastává čas uvnitřnění. Hektičnost léta se s deštěm vpíjí do země ke kořenům a nesmývá už jen prach, ale vyživuje zevnitř.
Možná, že se nějak na tuto vodu napojuji. Napájím se jí.
Možná.
Ale na každý pád si koupím holínky.
A barevné!
Jarmila Horáková
jak kvete červen
Po dlouhé době zase přicházím mezi vás. Chci se podělit o krásné okamžiky měsíce června tak, jak se mi je podařilo nebo nepodařilo vyfotit.
Jarmila Horáková
purpurový plášť archanděla Michaela
Jako purpurový plášť archanděla rozstříhaný na kousky, tak vypadají koniklece vykukující zpoza staré trávy....
Jarmila Horáková
Tati, prosím, nevol Babiše
Toto je můj dopis tátovi, který je spíše modlitbou obecnou. Nebo vlastně i hodně konkrétní.Asi proto mi můj otec odpověděl, ať ho považuji za mrtvého a přerušil poslední trosky kontaktu. Někoho mi to připomíná. Že by A. B.?
Jarmila Horáková
padesátka z jiného světa
Před týdnem jsem oslavila narozeniny. Ač padesáté, cítím se celkem mladě. Ale o to nejde. Uvědomila jsem si, kam patřím a kam ne. Kdo mě má rád takovou jaká jsem a kdo má ...
Jarmila Horáková
každý den korálek
Vždyť bez klidu v srdci nemůže být pokoj kolem nás. Ticho je mé bohatství. Nadechuji ho do sebe jako čerstvý vzduch. A děkuji. Děkuji slunci, mrakům, vzduchu, vodě, ptákům... a posílám požehnání dětem, všem blízkým a světu mír.
Jarmila Horáková
vůně června
Jeden známý, kamarád, se mě zeptal, jak trávím červen... musím stále přemýšlet, čím pro mě tento měsíc je...
Jarmila Horáková
kuljbabky
Když k nám ukrajinská rodina v dubnu přijela, říkal manžel, že je to jeho pomsta Putinovi. Netušili jsme však, jak se do nich zamilujeme.
Jarmila Horáková
babičce do nebe
Za pár dní by babičce Jarmile bylo 94 let. Zemřela v nemocnici na selhání srdce a byla zmatená. Byla dámou, jejíž noblesa se poslední roky řítila do neúprosné náruče úpadku a stáří. Napsala jsem jí dopis na rozloučenou.
Jarmila Horáková
zrcadlení naděje
Fotografie světa okolo mne, kde staré a suché prorůstá novým, mladým, svěžím... přese všechno trápení, přes lidskou bídu je tu opět krása a naděje.
Jarmila Horáková
narozeniny
Co napsat do perexu? Nevím, prostě se vyrovnávám se zprávami o utrpení a bolesti ukrajinských matek, otců a jejich dětí.
Jarmila Horáková
šlápnu do pedálů
Válečné zpravodajství, zprávy o lidech z Ukrajiny, jsou jako třísky pod nehty. Musím na ně stále myslet. A sama sebe se ptám, jak by bylo mně?
Jarmila Horáková
Karel Čapek: Svíčička
Aspoň jedinkrát do roka nebudiž opomenuto zapálit v novinách sloupeček milému Pánubohu. A tedy sláva na výsostech Bohu.
Jarmila Horáková
mír pro Putina
Trochu jiný úhel pohledu na současnou znepokojivou politickou situaci kolem Ukrajiny, pana Putina atd.
Jarmila Horáková
o tulipánech
Dostala jsem kytici tulipánů k svátku. Od maminky. Bělostná poupata s růžovým nádechem. Jako plet Sněhurky, když ji políbil princ.
Jarmila Horáková
egofree blog
Tento blog se skládá z pár fotografií a úryvku z příjemné knížky Martina Kepky Radostné bezdomovectví Krlíčka a jeho přátel. Termín "egofree" pochází od mystika Eduarda Tomáše.
Jarmila Horáková
svítá nám naděje - foto
Mám pocit, že je pro mě každé ráno, kdy nemusím spěchat, ideální. Kolem sedmé vzbudím manžela, aby šel do práce a sama si pak užívám postelové pohody...
Jarmila Horáková
očkování a pokora
Ráda poslouchám Duši K, rozhovory s MUDr. Janem Vojáčkem a všech si vážím. Vážím si i mých kamarádek, které se očkovat nenechaly.
Jarmila Horáková
O smutných očích pana Jaroslava
Potkali jsme se jedno večerní úterý na očkování v nemocnici. Známe se už několik let, známý našich známých. Vykáme si.
Jarmila Horáková
když vítr na struny hraje
Vítr mě nikdy nepřestane fascinovat... Tento blog je o větru do větru, o vnitřních strunách, asi spíše těch ženských. Zkrátka: fotografie větru ve strunách duše stromů, ve větvích, v trávě... za zpěvu ženy Lenky Dusilové.
Jarmila Horáková
Magorovo podzimní požehnání
Miluji podzimní svítání, úsvit v oparu, kdy je slunce zastřené jakoby hebkostí andělských perutí, kdy je milosrdné už světlo rozprášeno v milion částic v milosrdné ještě tmě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 414x
mám ráda květiny, čerstvé i uschlé, stolistou růži, ladoňky, třezalku, mateřídoušku, louku plnou bodláků a rdesna,
všechny čtyři období, proměny,
mám ráda les a potoky v něm...
Ale také jsem vystudovala teologii, baví mě kromě výtvarničení, fotografování a zahradničení, filosofie, psychologie, religionistika...
https://www.sdb.cz/podporte-nas/#financne