Rodinné album
Dnes mě nic a nikdo nevyžene z postele. Počasí je šedivě vlhké a příjemně nostalgické. Vyvolává ve mně vzpomínky na oheň v kamnech, na deky háčkované ze zbytků, na štos Květů na stolku, na starý porcelánový hrnek s kakaem, na rybízovou marmeládu, na babičku a na dědečka.
Bylo mi moc dobře. Všechno mělo svůj zažitý řád, dával se důraz na teplo domova, někdy možná až moc úzkostlivou starostlivou mateřskou náruč, na pořádné jídlo a sklenku piva po něm, na poobědové zdřímnutí v těch dekách uháčkovaných ze zbytků. A kafíčko a zákusky. Scházeli jsme se s širší rodinou. A bylo veselo.
Bylo...
Děda už nežije. Babička bude slavit 90 let. A právě k tomuto životnímu jubileu skládám ve fotografickém editoru rodinné obrázky do fotoknihy.
Dávám si na ní záležet. Bude skoro dokonalá!
Je to ale spousta práce. Jako rodinný detektiv se hrabu v závějích fotografií. Pak je třeba fotografie oskenovat, zkopírovat, navýšit objem... pochopit editor a nenechat se vytočit delším načítáním atd.
A pak skládat rodinnou historii. Fotografie vložit do rámečků, zvolit vkusné pozadí... Ta práce mi dává smysl. Objevuji krásu dřívější elegance, linie dámských kostýmků a klobouků, i mí dědové nosili klobouky. Byli to fakt štramáci!
Se zápalem pro detektivní práci jsem zjistila i nová fakta. Jak to, že jsem nevěděla dřív, že můj praděda vyhrál soutěž v modelování obuvi? Pracoval tehdy u Bati a pan Baťa si modelářů velmi cenil. Jsem na dědu pyšná... bohužel až teď.
Všichni ti lidé na fotografiích jsou mé kořeny. Patřím k nim. Myslím, že je dobré to vědět, protože se nemusím cítit ztraceně a marně. Rodina je mou důležitou součástí, i když v ní byly problémy. Duší dítěte jsem vnímala blízký svět jako idylický, ve skutečnosti byly vztahy mezi některými členy rodiny komplikované a napjaté.
Je mi líto, že už někteří nežijí. Že někteří zemřeli v nedůstojných podmínkách. A někteří žijící jsou odtrženi. Sestra od sestry, potomek od rodičů. Proč?
Přemýšlím nad tím. Také nejsem se všemi svými příbuznými zadobře. I když bych ráda byla, kdyby měli jinou povahu... :-) Vztahy se často neobejdou bez třecích ploch. Kde je hranice mezi udržením si své autonomie a otevřeností? Mezi blízkostí a ubližováním, mezi sebevědomím a potřebou ocenění a přijetím?
Je to těžké, možná si zbytečně vše vykládáme osobně. A neodpouštíme ani sobě a ani druhým.
A vzdalujeme se, třebas žijeme vedle sebe.
Není dobré ustrnout v pocitu křivdy. Uražené ješitnosti, lhostejnosti.
Na oslavě devadesátin nás moc nebude. Přesto, že nás spojují kořeny.
Hmmm...
Naše rodina bude pohromadě alespoň v té fotoknize.
Jarmila Horáková
jak kvete červen
Po dlouhé době zase přicházím mezi vás. Chci se podělit o krásné okamžiky měsíce června tak, jak se mi je podařilo nebo nepodařilo vyfotit.
Jarmila Horáková
purpurový plášť archanděla Michaela
Jako purpurový plášť archanděla rozstříhaný na kousky, tak vypadají koniklece vykukující zpoza staré trávy....
Jarmila Horáková
Tati, prosím, nevol Babiše
Toto je můj dopis tátovi, který je spíše modlitbou obecnou. Nebo vlastně i hodně konkrétní.Asi proto mi můj otec odpověděl, ať ho považuji za mrtvého a přerušil poslední trosky kontaktu. Někoho mi to připomíná. Že by A. B.?
Jarmila Horáková
padesátka z jiného světa
Před týdnem jsem oslavila narozeniny. Ač padesáté, cítím se celkem mladě. Ale o to nejde. Uvědomila jsem si, kam patřím a kam ne. Kdo mě má rád takovou jaká jsem a kdo má ...
Jarmila Horáková
každý den korálek
Vždyť bez klidu v srdci nemůže být pokoj kolem nás. Ticho je mé bohatství. Nadechuji ho do sebe jako čerstvý vzduch. A děkuji. Děkuji slunci, mrakům, vzduchu, vodě, ptákům... a posílám požehnání dětem, všem blízkým a světu mír.
Jarmila Horáková
vůně června
Jeden známý, kamarád, se mě zeptal, jak trávím červen... musím stále přemýšlet, čím pro mě tento měsíc je...
Jarmila Horáková
kuljbabky
Když k nám ukrajinská rodina v dubnu přijela, říkal manžel, že je to jeho pomsta Putinovi. Netušili jsme však, jak se do nich zamilujeme.
Jarmila Horáková
babičce do nebe
Za pár dní by babičce Jarmile bylo 94 let. Zemřela v nemocnici na selhání srdce a byla zmatená. Byla dámou, jejíž noblesa se poslední roky řítila do neúprosné náruče úpadku a stáří. Napsala jsem jí dopis na rozloučenou.
Jarmila Horáková
zrcadlení naděje
Fotografie světa okolo mne, kde staré a suché prorůstá novým, mladým, svěžím... přese všechno trápení, přes lidskou bídu je tu opět krása a naděje.
Jarmila Horáková
narozeniny
Co napsat do perexu? Nevím, prostě se vyrovnávám se zprávami o utrpení a bolesti ukrajinských matek, otců a jejich dětí.
Jarmila Horáková
šlápnu do pedálů
Válečné zpravodajství, zprávy o lidech z Ukrajiny, jsou jako třísky pod nehty. Musím na ně stále myslet. A sama sebe se ptám, jak by bylo mně?
Jarmila Horáková
Karel Čapek: Svíčička
Aspoň jedinkrát do roka nebudiž opomenuto zapálit v novinách sloupeček milému Pánubohu. A tedy sláva na výsostech Bohu.
Jarmila Horáková
mír pro Putina
Trochu jiný úhel pohledu na současnou znepokojivou politickou situaci kolem Ukrajiny, pana Putina atd.
Jarmila Horáková
o tulipánech
Dostala jsem kytici tulipánů k svátku. Od maminky. Bělostná poupata s růžovým nádechem. Jako plet Sněhurky, když ji políbil princ.
Jarmila Horáková
egofree blog
Tento blog se skládá z pár fotografií a úryvku z příjemné knížky Martina Kepky Radostné bezdomovectví Krlíčka a jeho přátel. Termín "egofree" pochází od mystika Eduarda Tomáše.
Jarmila Horáková
svítá nám naděje - foto
Mám pocit, že je pro mě každé ráno, kdy nemusím spěchat, ideální. Kolem sedmé vzbudím manžela, aby šel do práce a sama si pak užívám postelové pohody...
Jarmila Horáková
očkování a pokora
Ráda poslouchám Duši K, rozhovory s MUDr. Janem Vojáčkem a všech si vážím. Vážím si i mých kamarádek, které se očkovat nenechaly.
Jarmila Horáková
O smutných očích pana Jaroslava
Potkali jsme se jedno večerní úterý na očkování v nemocnici. Známe se už několik let, známý našich známých. Vykáme si.
Jarmila Horáková
když vítr na struny hraje
Vítr mě nikdy nepřestane fascinovat... Tento blog je o větru do větru, o vnitřních strunách, asi spíše těch ženských. Zkrátka: fotografie větru ve strunách duše stromů, ve větvích, v trávě... za zpěvu ženy Lenky Dusilové.
Jarmila Horáková
Magorovo podzimní požehnání
Miluji podzimní svítání, úsvit v oparu, kdy je slunce zastřené jakoby hebkostí andělských perutí, kdy je milosrdné už světlo rozprášeno v milion částic v milosrdné ještě tmě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 414x
mám ráda květiny, čerstvé i uschlé, stolistou růži, ladoňky, třezalku, mateřídoušku, louku plnou bodláků a rdesna,
všechny čtyři období, proměny,
mám ráda les a potoky v něm...
Ale také jsem vystudovala teologii, baví mě kromě výtvarničení, fotografování a zahradničení, filosofie, psychologie, religionistika...
https://www.sdb.cz/podporte-nas/#financne