Listopad je zvláštní měsíc. Zvláštně tichý a s bílým světlem, tlumeným mlhami a bez kontrastů. Letošní listopad je obzvlášť krásný a hluboký... jako lesy Vysočiny.
Listopadové cesty jsou rozdrásané jako grafiky Bohumila Reynka. Vedou ale ke klidu.
Ticho je laskavé, láskyplné, protože za ním v hloubce zní klid. A klid z principu, z podstaty musí být bez zlých myšlenek, bez nervozity a napětí. Klid je tichá jistota přítomnosti. Jsem v klidu, v hlubokém klidu jako kameny, keře, nebe...
Poházené listy jsou jako zežloutlé dopisy milujícího léta...
Některé se ještě z posledních sil drží v koruně stromu, ale časem se i tyto musí pustit, odpoutat, letět a klesat k zemi... to je zákon...
Kudy vedou cesty? Kolem stromů, křížů i obydlí. Kolem domů, kde se před chladem můžeme schovat a přinést tam teplo a světlo. I pro to je listopad krásný.