Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kolikrát

17. 07. 2017 10:36:31
Kolikrát se člověk musí nadechnout, než získá zpět své sebevědomí. Než načerpá sílu. Najde ji v sobě...?

V posledních dnech zklidňuji svou duši v náručí chalupy.

Je to práce titěrná.

Nevím, kdo jsem, nevím, kde jsem, jsem zničená a dávám se do kupy chvíli s úspěchem - mohu se zhluboka nadechnout, mohu se hýbat, chvíli s nezdarem - sedím zhroucená a utopená v sobě.

Jak je to snadné, upadnout do katastrofálního vztahu, do depresivního stavu, do pocitu nicotnosti, marnosti, do nemoci, do stereotypů reakcí. Jak je těžké se z toho vyhrabat. Kam se ztratila má vnitřní radost?

Zkouším nemyslet na to, jak mi je. Zkouším věřit, že mám v sobě vnitřní sílu. Že je ve mně potenciál radosti a tvořivosti. Pevnost mého středu je mé těžiště. Představuji si v sobě, že tam, kde tepe mé srdce, je světlo.

Dny pozvolna plynou jeden za druhým.

Vracím se k harmonii a své rovnováze. Důležité je milovat a mít možnost dělat to, co mám ráda. Mít svůj prostor. Mít stůl a věci tam, kde je chci mít a ne aby mi je někdo pořád přemísťoval. Vychutnávat si svůj život jako víno a dopřát to i druhým, resp. nenechat si tuto vnitřní sílu vzít.

Zde na chalupě mohu dělat, co chci, a nikdo to nekomentuje, nikdo to nezpochybňuje. Nikdo mě nekritizuje a nekřiví obraz mé lásky k našim dětem. Až tady v klidu vyplouvá na povrch hluboký pocit této lásky: miluji! A také spoustu věcí dělám ráda. Je to vůbec možné, že jsem se nechala tak zdeptat, že jsem se toho vzdala a vzdala i důležitých pocitů radosti a spokojenosti? Proč jsem na to přistoupila?

Mít ráda a dělat různé činnosti ráda a prožívat a prociťovat, je základ zdraví.

Čtu knihu Tvarytmy od Jaroslava Duška. Také on dělá to, co ho baví. Hraje si pěkně se slovy. Třeba: vyměnili jsme nebe s péčí za nebezpečí. Věří tomu, že žijeme v prostoru lásky, ale pochopitelně si každý tvoří svůj prostor podle svých myšlenek a podle svého vědomí...

Jak prožívat léčivou lásku, takovou klidnou, zářící, tam kde není? Podařilo se mi párkrát prožít horší chvíle jako přítomnou radost spojenou s představou, že existuji v prostoru lásky. Mohu ji mít jen v sobě, jako mám lásku k dětem a k babičkám, třeba tam začíná má síla, ale je to těžké, když se nechám srážet do tmy druhého.

Nepřestávám ale trénovat, i když vliv negativního okolí stále působí.

Zkouším to: Žiju v prostoru lásky. Tato mantra překvapivě uvolňuje. Dodávám k ní: Chci, aby láska mnou procházela. Chci být láskou.

Láska má sílu, určitě. Najdu ji v sobě? Tu hlubokou, vysokou, odpouštějící, hojivou, tvořivou, životadárnou?

Někdy stačí nepatrná změna, úhel pohledu, jinak slyšet a otevře se před námi nový prostor. Tak mě napadlo, že když přehodím písmeno "O" za "U" ve svém příjmení, stanu se Hurákovou. Docela mě to pobavilo. A o to tu také jde, že...

Kolikrát se musí člověk nadechnout, než se změní jeho vnitřní nastavení?

Raději nevědět, protože mnohokrát.

Ale v tom dechu to právě je. Dýchat, dýchat.

:-)

Hurá!

Autor: Jarmila Kamenáčová | pondělí 17.7.2017 10:36 | karma článku: 12.76 | přečteno: 303x

Další články blogera

Jarmila Kamenáčová

fOtOblog nejen o oknech

Fotografie z brněnských ulic, kde mě zaujaly různé odrazy v oknech, vitrínách - to převážně, ale i jiné fotografie.

20.7.2017 v 15:32 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 218 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Ráno v lese - fOtOblog

Fotografie z lesa brzy ráno, chvíli po svítání, kdy už slunce teple a měkce a s novou energií svítilo.

16.7.2017 v 18:03 | Karma článku: 18.37 | Přečteno: 309 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

fOtOblog Vandrovali hudci

Fotografie a koláže s portréty a autoportrétem jako doprovod k písni Vandrovali hudci, kterou máme u nás v oblibě.

8.7.2017 v 10:18 | Karma článku: 14.61 | Přečteno: 284 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Lucie Volková

Zpověď ženy, která se stala silnou aneb uvědomění si vlastního Já

Už svítá. Ležím sjetá na ulici. Lidé nevšímaje prochází kolem. Tohle má být konec? Ne! To je teprve začátek.

23.7.2017 v 20:09 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 306 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Nečekáte to a najednou to přijde

Poslední můj příspěvek jsem psala o setkání s výjimečným člověkem. Hodně nad ním přemýšlím, obzvlášť po posledních dvou uplynulých dnech.

23.7.2017 v 20:06 | Karma článku: 5.32 | Přečteno: 126 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty - část VII.

Dnes má svátek Magdaléna. A najednou vidím nit příběhu, kterou dám tomuto deníku. Ale až později, i když vlastně se ta nit už tudy proplétá. Jen jí rozvinu. Nejdřív zápisky, co zajímavého nebo zdánlivě všedního přináší každý den.

23.7.2017 v 17:42 | Karma článku: 4.58 | Přečteno: 95 | Diskuse

Jan Jílek

Po kom ty děti sou?

Je časně zrána, spát se mi nechce. Chvíli koukám z okna do Prahy, mám docela slušný výhled. Pak si zase čtu, láduji do sebe meruňky. Teď si uvařím kafe.

23.7.2017 v 8:15 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 389 | Diskuse

Jan Jílek

Divit se a učit se

Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos.

22.7.2017 v 11:30 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 295 | Diskuse
Počet článků 987 Celková karma 14.79 Průměrná čtenost 408

Jabloň a já. 

Přemýšlím o ní.

A o životě.

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.