Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Květnová pouť - fOtOblog

1. 06. 2017 3:17:43
Co člověk, to pouť. Atrakce nebo cesta? Jak člověk pozná, kam jít? Na májový fotoblog mi zbývá už jen pár minut.

Dlouho jsem se neozvala.

Nějak to nešlo.

To, co mě trápí, je nesdělitelné. A to, z čeho se raduji, stále stejné.

Stále mám ráda cesty. Oblé, vyšlapané, stoupající, klesající, mizící za horizontem.

Jela jsem či šla kolem nich, sama jsem součástí jiné.

Potkáváme se a zase ztrácíme.

Zraňujeme a jsme zraňováni.

Utíkáme a schováváme se.

Otevíráme a zavíráme.

Chybujeme.

Jsme lidé a jdeme.

Cesta nás proměňuje.

To jsou cesty májové.

Šťastný návrat ze všech cest, přeji všem.

Ale kam dojdeme?

Kam se vrátíme?

Kéž by domů.

Ani nevím odkud jsou všechny ty cesty, které jsem fotila.

Okolo Jimramova, Nového Města na Moravě, Bohdalce, Herálce.

Z poutního kostela sv. Jana Nepomuckého, kterého svátek připomíná druhá největší pouť ve Žďáru n. S.

Posledních pár snímků patří k naučné stezce o cisterciácích a klášteru rovněž ve Žďáru n. S.

Není svatojánská pouť jako svatojánská pouť.

Pouť má i jiný význam. Atrakce, adrenalinové zážitky.

Jakoby nám nestačilo dobrodružství cesty.

Ale proč ne... ? Jednou za čas.

Střílí někdo ještě na špejli s růží pro svou milou?

Vnitřní obrazy člověka jsou rozmanité. Jedním z nich je i chrám. Chrám ticha, světla, setkání, pochopení. Nemoc a trápení jsou cestou k uzdravení.

Skutečná pouť se dotýká srdce. Přináší bolest, naději a klid. Je ztišení, zvnitřnění. A také všude s námi jde i náš stín. Ale v každém člověku je vždy přítomné i světlo-Život. To je pro mě nadějí, jinak bych se zbláznila. Učím se nebojovat. Uvolnit se a nechat věci plynout. Nebojovat... Nebojsové nebojují. Bojuje ten, kdo se bojí.

Kdo důvěřuje, přijímá lásku, klid a mír. Kdo důvěřuje, i když je sám, není opuštěn. Je tu síla, která v nás vždy nějakou formou ožije.

Za trochou lásky šla bych světa kraj...

Kde se rodí láska?

Přece v nás.

Na svých poutích zanecháváme stopy.

Lépe pro nás, když svědčí o tvoření. Co po nás zůstane... ?

Autor: Jarmila Horáková | čtvrtek 1.6.2017 3:17 | karma článku: 15.97 | přečteno: 211x

Další články blogera

Jarmila Horáková

Babí den

... Žloutne listí, schne tráva a všude leží rozházené krajky pavučinek. Je krásný den babího léta...

18.9.2017 v 16:14 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 201 | Diskuse

Jarmila Horáková

Tisíce krás - fOtOblog

Fotografie z nejednoho krásného rána, zachycené okamžiky, z kterých, doufám, bude zřejmý můj vztah k místu i času.

1.9.2017 v 22:01 | Karma článku: 12.92 | Přečteno: 204 | Diskuse

Jarmila Horáková

Kde je Nazdařbůh

"Víte co?" nadchla se dcera, "projedeme se jen tak... nazdařbůh... já vás budu navigovat"............

31.8.2017 v 10:12 | Karma článku: 11.55 | Přečteno: 298 | Diskuse

Jarmila Horáková

Pohled do nebe

Vypni všechny přednášky na internetu, zavři všechny články o zdraví a nemocech, zapomeň to, co ses učila, neposlouchej rady

31.8.2017 v 5:48 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 163 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Klára Tůmová

Turistou v rodném městě - Ať žije Petřín

Tahle zacházka byla tak trochu náplast na zmařené Toulky časem do osmdesátek. Ale když už jsem těmto místům blíž než obvykle, co se nepodívat do dřívějších let aspoň letem světem? (Asi taky Toulky časem.)

23.9.2017 v 20:55 | Karma článku: 6.66 | Přečteno: 151 | Diskuse

Milan Slanina

Střídal jsem to jako ponožky .... ženský i foťáky

Poprvé jsem se ženil ve dvaadvaceti, podruhé ve třiatřiceti a potřetí ve třiapadesáti. První foťák jsem měl v 10 letech ( Ljubitěl ). Až za 5 let jsem si našetřil na první zrdcadlovku s expozimetrem. Byla to německá PRAKTICA L.

23.9.2017 v 13:10 | Karma článku: 9.84 | Přečteno: 402 | Diskuse

Jiří Stratil

Občas něco i naruby II

Místo, aby měly tendenci se alespoň držet v nějaké únosné rovnováze příjmů a výdajů, tak neustále více unikají kamsi do ztracena.

23.9.2017 v 10:51 | Karma článku: 3.36 | Přečteno: 141 | Diskuse

Milan Slanina

Chodící příběhy ...

Co člověk, to originál. Co člověk, to příběh. Fotit lidi, když se nedívají, je jako fotit příběhy. Kouzlo okamžiku, výraz tváře, nálada, emoce ... a uchovat ten okamžik jako něco, co už se přesně takto nebude opakovat ...

22.9.2017 v 18:01 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 254 | Diskuse

Jiří Stratil

Občas něco i naruby

Co všechno člověk po celý život dělá podle toho, co se v mládí naučil? Co ho učili rodiče, učitelé ve škole i lidé ve společnosti?

22.9.2017 v 10:30 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 200 | Diskuse
Počet článků 1001 Celková karma 13.09 Průměrná čtenost 408

Jabloň a já. 

Přemýšlím o ní.

A o životě.

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.