Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdo se toulá po hvězdách

20. 03. 2017 6:33:29
Kdo tulákem po hvězdách? Jack London o tom píše, Radůza, A. Brichta... Pavel Zajíček... ti všichni o tom zpívají. Kdo je tulákem po hvězdách?

Člověk a hvězdy odpradávna patřili k sobě.

Místo televize, internetu, globalizace svítily do lidských životů hvězdy.

Kdy jsem je viděla naposledy?

Vlastně to není ani tak dávno, jak jsem si myslela. Vraceli jsme se z pozdní návštěvy a neodbočili k našemu domu, ale zajeli na kopec na Zelenou horu. Vypadala v té tmě majestátně, až mysteriózně. Na špičce kostela byla napíchnutá nebeská, tisíckrát hluboká klenba. Mrzlo až praštilo a hvězdy jiskřily. Zážitek, který se mě dotkl.

Proč člověk vzhlíží ke hvězdám?

Možná jsou hvězdy v každé lidské duši jako obraz touhy povznést se z prachu své bídy. Je v tom i trochu smutku... jako možná v každé touze.

Hvězdy jako by byly i zpovědníky, pečlivě střežící tajemství.

Když uléhám ke spánku, rovnám si tělo. Nějak se vyrovnávám i s tím, že také dávám rány.

Jak zpívá Radůza:

Vidím mnohé své schrány
mnohé své ruce od krve
vidím se dávat a sklízet rány
zabít a zemřít poprvé
vidím znovu se rodit
řadit činy ke svým snům
hory slézat, řeky brodit
oblékat peří
Fénixů

"Očišťovat!" volá tulák Pavla Zajíčka.

Ležím, uvolňuji se, představuji si sama sebe v divočině zahrady mezi lesem, loukou a polem, na samotě, kde vyzní směšně každá stylizace a najednou se nade mnou otvírá noční nebe. Objímám v duchu své dvě děti, s kterými jsme venku tu a tam spaly. Protíná se ve mně vertikála propojení se světem nade mnou s horizontálou propojení světů, dvou entit, dcery a syna, vedle mě.

Nořím se do hvězd. Ve hvězdách souzní krásné ticho. To ticho je čisté.

Do ticha odcházel ten tulák po hvězdách. Do ticha zašeptal: "Milovat!"

Ptám se sebe sama: Co vlastně potřebuji ke štěstí? Boty? Rifle? Fotoaparát? Střechu nad hlavou? Auto? Peníze? Lidi? Zdraví? Jistě toto vše přináší nějaký pocit spokojenosti. Ale mě by jen tohle nenaplňovalo. Musím se srovnat pod nebeskou klenbou a pod pažemi dětí. Jejich láska, stejně tak i světlo hvězd, to, co z rozzářené oblohy vnímám, jsou tiché a skutečné. Milovat je má odpověď na to, co tu je, co jsem dostala.

Ležím v posteli, je hluboká noc. V té noci se nade mnou otevírá střecha a představa vesmíru. Vesmír se vlastně otvírá ve mně.

Povznáší mě nad tělo, nad rány, které dávám, které dostávám. Jsem šťastná. Proč?

Kdo tulákem po hvězdách, na nic se netáže.

Autor: Jarmila Kamenáčová | pondělí 20.3.2017 6:33 | karma článku: 12.10 | přečteno: 210x

Další články blogera

Jarmila Kamenáčová

Zahrada plná dobromysli

Naší velkou zahradou prorůstá mnoho bylin - bršlice, kontryhel, jitrocel, pampeliška... a také dobromysl.

21.8.2017 v 15:11 | Karma článku: 11.20 | Přečteno: 212 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Světlo a stín duše

O terapii světla a stínu, co by obrazu v duši. Naše vnitřní obrazy jsou pro nás důležité. Protože to, jak se vnitřně cítíme, ovlivňuje nejen zdraví, ale i celý život.

18.8.2017 v 11:37 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 254 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

černobílý fOtOblog z jednoho místa

Nevím, co k tomu více napsat. Prostě vám předkládám černobílé vidění zahrady a domu. V tomto případě snad černobílý pohled na svět neznamená omezení.

14.8.2017 v 4:40 | Karma článku: 12.10 | Přečteno: 211 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Pokoj z hvězd

Byly asi tři hodiny v noci. Dcera otevřela okno a zůstala u něj stát. Aniž bych viděla do okna, pocítila jsem klid, který do pokoje vstoupil. "Svítí spousta hvězd."

9.8.2017 v 9:55 | Karma článku: 11.67 | Přečteno: 187 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 18.14 | Přečteno: 517 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 269 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 28.74 | Přečteno: 1079 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 249 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 6.64 | Přečteno: 143 | Diskuse
Počet článků 995 Celková karma 14.06 Průměrná čtenost 408

Jabloň a já. 

Přemýšlím o ní.

A o životě.

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.