Kdo se toulá po hvězdách
Člověk a hvězdy odpradávna patřili k sobě.
Místo televize, internetu, globalizace svítily do lidských životů hvězdy.
Kdy jsem je viděla naposledy?
Vlastně to není ani tak dávno, jak jsem si myslela. Vraceli jsme se z pozdní návštěvy a neodbočili k našemu domu, ale zajeli na kopec na Zelenou horu. Vypadala v té tmě majestátně, až mysteriózně. Na špičce kostela byla napíchnutá nebeská, tisíckrát hluboká klenba. Mrzlo až praštilo a hvězdy jiskřily. Zážitek, který se mě dotkl.
Proč člověk vzhlíží ke hvězdám?
Možná jsou hvězdy v každé lidské duši jako obraz touhy povznést se z prachu své bídy. Je v tom i trochu smutku... jako možná v každé touze.
Hvězdy jako by byly i zpovědníky, pečlivě střežící tajemství.
Když uléhám ke spánku, rovnám si tělo. Nějak se vyrovnávám i s tím, že také dávám rány.
Jak zpívá Radůza:
Vidím mnohé své schrány
mnohé své ruce od krve
vidím se dávat a sklízet rány
zabít a zemřít poprvé
vidím znovu se rodit
řadit činy ke svým snům
hory slézat, řeky brodit
oblékat peří
Fénixů
"Očišťovat!" volá tulák Pavla Zajíčka.
Ležím, uvolňuji se, představuji si sama sebe v divočině zahrady mezi lesem, loukou a polem, na samotě, kde vyzní směšně každá stylizace a najednou se nade mnou otvírá noční nebe. Objímám v duchu své dvě děti, s kterými jsme venku tu a tam spaly. Protíná se ve mně vertikála propojení se světem nade mnou s horizontálou propojení světů, dvou entit, dcery a syna, vedle mě.
Nořím se do hvězd. Ve hvězdách souzní krásné ticho. To ticho je čisté.
Do ticha odcházel ten tulák po hvězdách. Do ticha zašeptal: "Milovat!"
Ptám se sebe sama: Co vlastně potřebuji ke štěstí? Boty? Rifle? Fotoaparát? Střechu nad hlavou? Auto? Peníze? Lidi? Zdraví? Jistě toto vše přináší nějaký pocit spokojenosti. Ale mě by jen tohle nenaplňovalo. Musím se srovnat pod nebeskou klenbou a pod pažemi dětí. Jejich láska, stejně tak i světlo hvězd, to, co z rozzářené oblohy vnímám, jsou tiché a skutečné. Milovat je má odpověď na to, co tu je, co jsem dostala.
Ležím v posteli, je hluboká noc. V té noci se nade mnou otevírá střecha a představa vesmíru. Vesmír se vlastně otvírá ve mně.
Povznáší mě nad tělo, nad rány, které dávám, které dostávám. Jsem šťastná. Proč?
Kdo tulákem po hvězdách, na nic se netáže.
Jarmila Horáková
jak kvete červen
Po dlouhé době zase přicházím mezi vás. Chci se podělit o krásné okamžiky měsíce června tak, jak se mi je podařilo nebo nepodařilo vyfotit.
Jarmila Horáková
purpurový plášť archanděla Michaela
Jako purpurový plášť archanděla rozstříhaný na kousky, tak vypadají koniklece vykukující zpoza staré trávy....
Jarmila Horáková
Tati, prosím, nevol Babiše
Toto je můj dopis tátovi, který je spíše modlitbou obecnou. Nebo vlastně i hodně konkrétní.Asi proto mi můj otec odpověděl, ať ho považuji za mrtvého a přerušil poslední trosky kontaktu. Někoho mi to připomíná. Že by A. B.?
Jarmila Horáková
padesátka z jiného světa
Před týdnem jsem oslavila narozeniny. Ač padesáté, cítím se celkem mladě. Ale o to nejde. Uvědomila jsem si, kam patřím a kam ne. Kdo mě má rád takovou jaká jsem a kdo má ...
Jarmila Horáková
každý den korálek
Vždyť bez klidu v srdci nemůže být pokoj kolem nás. Ticho je mé bohatství. Nadechuji ho do sebe jako čerstvý vzduch. A děkuji. Děkuji slunci, mrakům, vzduchu, vodě, ptákům... a posílám požehnání dětem, všem blízkým a světu mír.
Jarmila Horáková
vůně června
Jeden známý, kamarád, se mě zeptal, jak trávím červen... musím stále přemýšlet, čím pro mě tento měsíc je...
Jarmila Horáková
kuljbabky
Když k nám ukrajinská rodina v dubnu přijela, říkal manžel, že je to jeho pomsta Putinovi. Netušili jsme však, jak se do nich zamilujeme.
Jarmila Horáková
babičce do nebe
Za pár dní by babičce Jarmile bylo 94 let. Zemřela v nemocnici na selhání srdce a byla zmatená. Byla dámou, jejíž noblesa se poslední roky řítila do neúprosné náruče úpadku a stáří. Napsala jsem jí dopis na rozloučenou.
Jarmila Horáková
zrcadlení naděje
Fotografie světa okolo mne, kde staré a suché prorůstá novým, mladým, svěžím... přese všechno trápení, přes lidskou bídu je tu opět krása a naděje.
Jarmila Horáková
narozeniny
Co napsat do perexu? Nevím, prostě se vyrovnávám se zprávami o utrpení a bolesti ukrajinských matek, otců a jejich dětí.
Jarmila Horáková
šlápnu do pedálů
Válečné zpravodajství, zprávy o lidech z Ukrajiny, jsou jako třísky pod nehty. Musím na ně stále myslet. A sama sebe se ptám, jak by bylo mně?
Jarmila Horáková
Karel Čapek: Svíčička
Aspoň jedinkrát do roka nebudiž opomenuto zapálit v novinách sloupeček milému Pánubohu. A tedy sláva na výsostech Bohu.
Jarmila Horáková
mír pro Putina
Trochu jiný úhel pohledu na současnou znepokojivou politickou situaci kolem Ukrajiny, pana Putina atd.
Jarmila Horáková
o tulipánech
Dostala jsem kytici tulipánů k svátku. Od maminky. Bělostná poupata s růžovým nádechem. Jako plet Sněhurky, když ji políbil princ.
Jarmila Horáková
egofree blog
Tento blog se skládá z pár fotografií a úryvku z příjemné knížky Martina Kepky Radostné bezdomovectví Krlíčka a jeho přátel. Termín "egofree" pochází od mystika Eduarda Tomáše.
Jarmila Horáková
svítá nám naděje - foto
Mám pocit, že je pro mě každé ráno, kdy nemusím spěchat, ideální. Kolem sedmé vzbudím manžela, aby šel do práce a sama si pak užívám postelové pohody...
Jarmila Horáková
očkování a pokora
Ráda poslouchám Duši K, rozhovory s MUDr. Janem Vojáčkem a všech si vážím. Vážím si i mých kamarádek, které se očkovat nenechaly.
Jarmila Horáková
O smutných očích pana Jaroslava
Potkali jsme se jedno večerní úterý na očkování v nemocnici. Známe se už několik let, známý našich známých. Vykáme si.
Jarmila Horáková
když vítr na struny hraje
Vítr mě nikdy nepřestane fascinovat... Tento blog je o větru do větru, o vnitřních strunách, asi spíše těch ženských. Zkrátka: fotografie větru ve strunách duše stromů, ve větvích, v trávě... za zpěvu ženy Lenky Dusilové.
Jarmila Horáková
Magorovo podzimní požehnání
Miluji podzimní svítání, úsvit v oparu, kdy je slunce zastřené jakoby hebkostí andělských perutí, kdy je milosrdné už světlo rozprášeno v milion částic v milosrdné ještě tmě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 414x
mám ráda květiny, čerstvé i uschlé, stolistou růži, ladoňky, třezalku, mateřídoušku, louku plnou bodláků a rdesna,
všechny čtyři období, proměny,
mám ráda les a potoky v něm...
Ale také jsem vystudovala teologii, baví mě kromě výtvarničení, fotografování a zahradničení, filosofie, psychologie, religionistika...
https://www.sdb.cz/podporte-nas/#financne