Krajina je duchovní bytost. Od hloubky po vysokost.
Je oázou i inspirací. Naší životodárnou podstatou.
Má tisícero tváří a půvabů.
Je zjevením zázraků.
Je prostorem pro nás, ale nepatří nám.
Těší nás barvami, tvary, vůní, zvuky...
Je majestátní.
Prostě je krásná a je mi v ní dobře, i když mi dnes málem zimou upadly ruce.
To je ten věčný kontrast mezi vznášením se a přízemními pocity-mrazíky.
:-)