Tak trochu o štěstí
Došel mi balíček. A z balíčku vykoukla knížka a k ní přiložený dopis. Psala ho má švagrová, která si tu knihu koupila a přečetla, a protože se jí líbila, sepsala jména potencionálních čtenářek a posílá ji dál. A tak se dostala i ke mně. Kniha se jmenuje Šťastný život a autorka Barbora Šťastná.
Nápad posílat si knihu mi přišel fajn, ale z toho, že něco povinně pozitivního o čem nic nevím, budu muset číst, z toho jsem moc nadšená nebyla. Nedávno mi zanechala literaturu ke čtení tchýně, i přes mé námitky, že mi tento typ knih nesedí. Jednalo se o návod jak zbožně žít a být spasena. Asi to nebyl účel knihy, ale její obsah, namátkově nalistovaný, nám s dcerou přišel komický. Nejvíce asi závěr. Autor zveřejnil svoji fotografii, abychom se na věčnosti poznali.
Mám obavu, že ho čeká zklamání.
Tak beru novou knihu na vědomí s nedůvěrou. Vzpomněla jsem si na svůj oblíbený film Kurz negativního myšlení a dívala se na tak pozitivně vyhlížející knihu poněkud s despektem. No co, horší než pokleslá pobožná kniha to snad nebude... měla bych ji přečíst, říkám si a strkám ji do kabelky. V čekárně u zubaře jsem jako jediná místo mobilu vytáhla knížku a po prvním odstavci jsem se rozesmála. Vážně! Teda ne vážně, ale doopravdy. Manžel vedle mě se nervózně ošil s napomenutím: pšt... Dřív bych se stáhla, ale dnes jsem se ho nahlas zeptala, proč se v čekárně nemohu hlasitě smát.
Můžeš, pípl a byl klid.
A tak čtu a směji se. Spisovatelka vtipně, sebeironicky i moudře píše o hledání štěstí. Má dobré postřehy o životě, které poznávám i u sebe, ačkoli jsem si je neuvědomovala. Ale objevila jsem i pro mě nové impulsy - třeba nebát se zlobit, nedělat jen to, co se ode mě očekává. Nebo to nedělat vůbec.
Žádný lék mi nepřinese štěstí. Žádný člověk. Jen já sama.
Náš syn si nedávno dohodl rande. Byli jsme na chalupě na samotě. Slečna bydlela ve vsi za kopcem. Mírně pršelo a bylo chladno. S navenek vážnou tváří jsem mu vyčistila pleť, doporučila vyčistit zuby, ostříhat nehty, navonět. Ustřihla jsem mu růži. Babička mu půjčila šusťákovku. Dcera se s neskrývaným úsměvem syna vyptávala.
Nakonec syn odhodlaně vzal do jedné ruky futrál s pozounem, s nastříkaným nápisem I LOVE ROCK, do druhé ruky růži a šel.
Měla jsem smíšené pocity, když jsem ho z okna pozorovala, jak se v dešti vzdaluje. Na jednu stranu to bylo úsměvné, na stranu druhou bych ho chtěla, i dceru, chránit... ale oni ten svůj život musí žít sami za sebe.
Sami za svým cílem, za svým snem, za touhou po lásce.
Barbora Šťastná cituje z jejího i mého oblíbeného filmu pro děti Ronja, dcera loupežníka:
Jednoho krásného dne však Mattis pochopil - ačkoliv se mu to nelíbilo - že už přišel čas.
"Loviso, " řekl ženě. "Holka se musí naučit žít v Mattisově lese. Pusť ji ven!"
"Tak vida, konečně jsi na to přišel," poznamenala Lovisa. "Kdyby bylo po mém, stalo by se to už dávno."
A tak Ronja mohla běhat, kam se jí zachtělo.
Dřív jsem si myslela, že když se špatně pohybuji, je to konec svobody, že nemohu jít kam chci. Že musím být závislá na druhých. A to vedlo k napětí.
Ale to není pravda, že nemohu nic dělat.
Mohu, stačí chtít, stačí chtít být šťastná a nahlas se smát.
Chachacha!
Jarmila Horáková
jak kvete červen
Po dlouhé době zase přicházím mezi vás. Chci se podělit o krásné okamžiky měsíce června tak, jak se mi je podařilo nebo nepodařilo vyfotit.
Jarmila Horáková
purpurový plášť archanděla Michaela
Jako purpurový plášť archanděla rozstříhaný na kousky, tak vypadají koniklece vykukující zpoza staré trávy....
Jarmila Horáková
Tati, prosím, nevol Babiše
Toto je můj dopis tátovi, který je spíše modlitbou obecnou. Nebo vlastně i hodně konkrétní.Asi proto mi můj otec odpověděl, ať ho považuji za mrtvého a přerušil poslední trosky kontaktu. Někoho mi to připomíná. Že by A. B.?
Jarmila Horáková
padesátka z jiného světa
Před týdnem jsem oslavila narozeniny. Ač padesáté, cítím se celkem mladě. Ale o to nejde. Uvědomila jsem si, kam patřím a kam ne. Kdo mě má rád takovou jaká jsem a kdo má ...
Jarmila Horáková
každý den korálek
Vždyť bez klidu v srdci nemůže být pokoj kolem nás. Ticho je mé bohatství. Nadechuji ho do sebe jako čerstvý vzduch. A děkuji. Děkuji slunci, mrakům, vzduchu, vodě, ptákům... a posílám požehnání dětem, všem blízkým a světu mír.
Jarmila Horáková
vůně června
Jeden známý, kamarád, se mě zeptal, jak trávím červen... musím stále přemýšlet, čím pro mě tento měsíc je...
Jarmila Horáková
kuljbabky
Když k nám ukrajinská rodina v dubnu přijela, říkal manžel, že je to jeho pomsta Putinovi. Netušili jsme však, jak se do nich zamilujeme.
Jarmila Horáková
babičce do nebe
Za pár dní by babičce Jarmile bylo 94 let. Zemřela v nemocnici na selhání srdce a byla zmatená. Byla dámou, jejíž noblesa se poslední roky řítila do neúprosné náruče úpadku a stáří. Napsala jsem jí dopis na rozloučenou.
Jarmila Horáková
zrcadlení naděje
Fotografie světa okolo mne, kde staré a suché prorůstá novým, mladým, svěžím... přese všechno trápení, přes lidskou bídu je tu opět krása a naděje.
Jarmila Horáková
narozeniny
Co napsat do perexu? Nevím, prostě se vyrovnávám se zprávami o utrpení a bolesti ukrajinských matek, otců a jejich dětí.
Jarmila Horáková
šlápnu do pedálů
Válečné zpravodajství, zprávy o lidech z Ukrajiny, jsou jako třísky pod nehty. Musím na ně stále myslet. A sama sebe se ptám, jak by bylo mně?
Jarmila Horáková
Karel Čapek: Svíčička
Aspoň jedinkrát do roka nebudiž opomenuto zapálit v novinách sloupeček milému Pánubohu. A tedy sláva na výsostech Bohu.
Jarmila Horáková
mír pro Putina
Trochu jiný úhel pohledu na současnou znepokojivou politickou situaci kolem Ukrajiny, pana Putina atd.
Jarmila Horáková
o tulipánech
Dostala jsem kytici tulipánů k svátku. Od maminky. Bělostná poupata s růžovým nádechem. Jako plet Sněhurky, když ji políbil princ.
Jarmila Horáková
egofree blog
Tento blog se skládá z pár fotografií a úryvku z příjemné knížky Martina Kepky Radostné bezdomovectví Krlíčka a jeho přátel. Termín "egofree" pochází od mystika Eduarda Tomáše.
Jarmila Horáková
svítá nám naděje - foto
Mám pocit, že je pro mě každé ráno, kdy nemusím spěchat, ideální. Kolem sedmé vzbudím manžela, aby šel do práce a sama si pak užívám postelové pohody...
Jarmila Horáková
očkování a pokora
Ráda poslouchám Duši K, rozhovory s MUDr. Janem Vojáčkem a všech si vážím. Vážím si i mých kamarádek, které se očkovat nenechaly.
Jarmila Horáková
O smutných očích pana Jaroslava
Potkali jsme se jedno večerní úterý na očkování v nemocnici. Známe se už několik let, známý našich známých. Vykáme si.
Jarmila Horáková
když vítr na struny hraje
Vítr mě nikdy nepřestane fascinovat... Tento blog je o větru do větru, o vnitřních strunách, asi spíše těch ženských. Zkrátka: fotografie větru ve strunách duše stromů, ve větvích, v trávě... za zpěvu ženy Lenky Dusilové.
Jarmila Horáková
Magorovo podzimní požehnání
Miluji podzimní svítání, úsvit v oparu, kdy je slunce zastřené jakoby hebkostí andělských perutí, kdy je milosrdné už světlo rozprášeno v milion částic v milosrdné ještě tmě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 414x
mám ráda květiny, čerstvé i uschlé, stolistou růži, ladoňky, třezalku, mateřídoušku, louku plnou bodláků a rdesna,
všechny čtyři období, proměny,
mám ráda les a potoky v něm...
Ale také jsem vystudovala teologii, baví mě kromě výtvarničení, fotografování a zahradničení, filosofie, psychologie, religionistika...
https://www.sdb.cz/podporte-nas/#financne