Nestěžuj si

Jedna z krásných vzpomínek na mého strejdu je z chalupy. Ráno, nebo spíše dopoledne:-), když s tetou vstali, si šli zaběhat. Stáli u branky a strejda řekl: ,,Pěsti na bradavky a jedem!". V  očích mu hrála čertovská cimbálovka.

My, ženské, alespoň v naší rodině, jsme takové... možná až příliš zodpovědné. Vystýláme svými prachovými pírky hnízda a dbáme na to, aby nikoho nic netlačilo, hlavně aby si ĺebedila ta naše kuřátka...

Kuřátka už vyrostla a jediné kuřátko je manžel se svou cigaretkou. A ten je neovladatelný a neopečovávatelný :-) Žije tak trochu stresově, ale s pravidelnými třemi minutkami x/24 h nadechuje doping pro zklidnění. Lehké secesní  linky cigaretového kouře se vzdušně vznáší nad možnými těžkými následky kouření.

Neschvaluji kouření, ač jsem se také kdysi s pusou plnou drobků tabáku ze Startek o to pokoušela. Naštěstí jsem se pro kouření nezapálila. :-) Ono to přece jen vypadá jinak, když kouří žena a když chlap. Alespoň z mého úhlu pohledu.  U muže to může být i druh šarmu. Když si chlap vychutnává kuřivo, mhouří u toho oči. Ať je to Colombo nebo můj muž.

A z těch očí podklesávám... :-) 

Tak zjišťuji, že nectnosti jsou vlastně přitažlivé :-). Šarmantní nectnosti... Protože nás spojují. Pochopitelně jak koho. Ještě častěji se kvůli nim rozčilujeme. Zapisujeme hříchy do Knihy stížností, stížnosti do Knihy hříchů. Tím ale nic nezlepšíme.

Během života, kdy běžíme s pěstmi na bradavkách, stále o něco přicházíme. Žití nám prochází rukama, ale také se něco v dlani usadí jako zrnko zlata při rýžování... Zaleskne se, zatřpytí a my se radostí usmějeme a když si myslíme, že jsme boháči, pak to zrnko propadne mezi prsty  a je fuč. Ale ten  okamžik, ten stál za to... To je zlatá medaile.

Chci tím říct jedno hlavně sobě: Nestěžuj si život stížnostmi. Humor je vyvažovátko, když balancuješ na hraně v hraniční situaci mezi propadem do tíže a úletem do idealismu.

Jenomže, ač jsem někdy vtipná, šarm humoru u sebe moc nenalézám... Humor jako lehčí nadhled. Nemohu si pomoct.

Kdyby to šlo říct: ,,Humore, pojď  sem! Popojdi ke mně."

Pošel by!

Ale to si hraji se slovíčky. Hra na hraně... Že by přece jen lehčí nadhled na můj nešťastný život? Že bych přece jen něco vyrýžovala? :-)

To jde, to je můj Vítězný únor.

Rychle, než to bude fuč, pustím to toku internetového Klondike!