Studánka
Jen myšlenky promlouvají. Myšlenky jsou sítem, protože když jsem si je začala uvědomovat, začala jsem je rozlišovat. Přece v sobě vědomě nebudu živit špatnosti.
Nemocné tělo, prostředí... to je jen půl skutečnosti. Jako je půl skutečnosti partner vedle nás. Každý člověk je tajemství jako vesmír. Vidím jen část. Neznám pořádně ani sama sebe. Do mé hloubky vede každé trápení, i ve vztazích. Kdo je opouštěn, trpí, zvláště, když žil v iluzi, že to stále klape jako ve mlýně. Klape... hm...
Až mu spadnou klapky z očí, klapne klapka novou scénu, realitu, celistvější skutečnost. "Kamera! Akce!" A on zjistí, že je ožebračen, že to nejmilejší a blízké jeho srdci, ta jistota, blízkosti druhého byla vlastně iluze, jeho přání. Žebro z jeho žeber, které ho mělo chránit, je nenávratně pryč. A srdce je probodeno. City jsou zraněny. Najednou se v člověku objeví prázdnota, trhlina, rána.
Nikdo nemůže tu bolest prožít a nikdo tuto ránu nemůže zahojit než člověk sám. Zahojit? Až když zjistí, že výčitky jsou trny minulosti, kterými drásá přítomnost. Až promine dluh. Nenadělá stejně nic, skutečnost nezmění, ale může ji jinak prožít. Vnější ticho po křiku a naříkání, přeroste do vnitřního ticha, když se ho člověk nebojí. Jak ticho snesu?
Ticho je léčivé. Opuštěnost je cesta k tichu, které je bohaté klidem, pokojem. Ticho zurčí a bublá...
Je život spravedlivý nebo ne?
To je špatná otázka, myslím... Život kolem nás prostě je a rány, které nám dává, otevírají cestu k životu v nás. A on v nás mluví, tančí, zpívá, zurčí a bublá... je jako potůček v hlubokém lese. Jako pramen řeky. Studánka.
Máte radost, když na své cestě narazíte na studánku?
Studánka, voda, je symbolem pramene života v nás. Kdo hledá v sílu v sobě, na dně kam ho poslala opuštěnost, ji zcela určitě v tichu najde. Tuší její vůni, svěžest... tuší její zpěv... a najde ji. Vše temné, ta cesta osamocení hlubokým lesem, bludné balvany a kořeny, to najde zúročení v studánce. A radost z té cesty je taková pevnější, ne líbivá, ale klidná. Tichá.
U skutečných studánek někdy bývá hrníček nebo svatý obrázek. A to je moc milé. Kdo sem přišel, objevil studánku dřív. A protože znal svoji žízeň, myslel na žízeň druhých. A byl vděčný za dar vody. Zcitlivěl pro bolest druhých a pro krásu života. Z jedné studánky, stejně tak i z jednoho hrnečku, se může napít mnoho lidí.
Život už nikdy nebude takový jaký býval. Ne, nebude. Bude těžší, ale opravdovější. A stáří, roky nemoci, mezilidské problémy nemusí končit jako zmar. Naopak, jsou startem k životu... a jizvy, ty jsou památníkem... hm.
Protože skutečnost je celistvější nejen pro bolest, ale i pro krásu, kterou člověk díky tomu objevil.
Zázračná studánka...
... to je má poezie :-)
Jarmila Horáková
jak kvete červen
Po dlouhé době zase přicházím mezi vás. Chci se podělit o krásné okamžiky měsíce června tak, jak se mi je podařilo nebo nepodařilo vyfotit.
Jarmila Horáková
purpurový plášť archanděla Michaela
Jako purpurový plášť archanděla rozstříhaný na kousky, tak vypadají koniklece vykukující zpoza staré trávy....
Jarmila Horáková
Tati, prosím, nevol Babiše
Toto je můj dopis tátovi, který je spíše modlitbou obecnou. Nebo vlastně i hodně konkrétní.Asi proto mi můj otec odpověděl, ať ho považuji za mrtvého a přerušil poslední trosky kontaktu. Někoho mi to připomíná. Že by A. B.?
Jarmila Horáková
padesátka z jiného světa
Před týdnem jsem oslavila narozeniny. Ač padesáté, cítím se celkem mladě. Ale o to nejde. Uvědomila jsem si, kam patřím a kam ne. Kdo mě má rád takovou jaká jsem a kdo má ...
Jarmila Horáková
každý den korálek
Vždyť bez klidu v srdci nemůže být pokoj kolem nás. Ticho je mé bohatství. Nadechuji ho do sebe jako čerstvý vzduch. A děkuji. Děkuji slunci, mrakům, vzduchu, vodě, ptákům... a posílám požehnání dětem, všem blízkým a světu mír.
Jarmila Horáková
vůně června
Jeden známý, kamarád, se mě zeptal, jak trávím červen... musím stále přemýšlet, čím pro mě tento měsíc je...
Jarmila Horáková
kuljbabky
Když k nám ukrajinská rodina v dubnu přijela, říkal manžel, že je to jeho pomsta Putinovi. Netušili jsme však, jak se do nich zamilujeme.
Jarmila Horáková
babičce do nebe
Za pár dní by babičce Jarmile bylo 94 let. Zemřela v nemocnici na selhání srdce a byla zmatená. Byla dámou, jejíž noblesa se poslední roky řítila do neúprosné náruče úpadku a stáří. Napsala jsem jí dopis na rozloučenou.
Jarmila Horáková
zrcadlení naděje
Fotografie světa okolo mne, kde staré a suché prorůstá novým, mladým, svěžím... přese všechno trápení, přes lidskou bídu je tu opět krása a naděje.
Jarmila Horáková
narozeniny
Co napsat do perexu? Nevím, prostě se vyrovnávám se zprávami o utrpení a bolesti ukrajinských matek, otců a jejich dětí.
Jarmila Horáková
šlápnu do pedálů
Válečné zpravodajství, zprávy o lidech z Ukrajiny, jsou jako třísky pod nehty. Musím na ně stále myslet. A sama sebe se ptám, jak by bylo mně?
Jarmila Horáková
Karel Čapek: Svíčička
Aspoň jedinkrát do roka nebudiž opomenuto zapálit v novinách sloupeček milému Pánubohu. A tedy sláva na výsostech Bohu.
Jarmila Horáková
mír pro Putina
Trochu jiný úhel pohledu na současnou znepokojivou politickou situaci kolem Ukrajiny, pana Putina atd.
Jarmila Horáková
o tulipánech
Dostala jsem kytici tulipánů k svátku. Od maminky. Bělostná poupata s růžovým nádechem. Jako plet Sněhurky, když ji políbil princ.
Jarmila Horáková
egofree blog
Tento blog se skládá z pár fotografií a úryvku z příjemné knížky Martina Kepky Radostné bezdomovectví Krlíčka a jeho přátel. Termín "egofree" pochází od mystika Eduarda Tomáše.
Jarmila Horáková
svítá nám naděje - foto
Mám pocit, že je pro mě každé ráno, kdy nemusím spěchat, ideální. Kolem sedmé vzbudím manžela, aby šel do práce a sama si pak užívám postelové pohody...
Jarmila Horáková
očkování a pokora
Ráda poslouchám Duši K, rozhovory s MUDr. Janem Vojáčkem a všech si vážím. Vážím si i mých kamarádek, které se očkovat nenechaly.
Jarmila Horáková
O smutných očích pana Jaroslava
Potkali jsme se jedno večerní úterý na očkování v nemocnici. Známe se už několik let, známý našich známých. Vykáme si.
Jarmila Horáková
když vítr na struny hraje
Vítr mě nikdy nepřestane fascinovat... Tento blog je o větru do větru, o vnitřních strunách, asi spíše těch ženských. Zkrátka: fotografie větru ve strunách duše stromů, ve větvích, v trávě... za zpěvu ženy Lenky Dusilové.
Jarmila Horáková
Magorovo podzimní požehnání
Miluji podzimní svítání, úsvit v oparu, kdy je slunce zastřené jakoby hebkostí andělských perutí, kdy je milosrdné už světlo rozprášeno v milion částic v milosrdné ještě tmě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 414x
mám ráda květiny, čerstvé i uschlé, stolistou růži, ladoňky, třezalku, mateřídoušku, louku plnou bodláků a rdesna,
všechny čtyři období, proměny,
mám ráda les a potoky v něm...
Ale také jsem vystudovala teologii, baví mě kromě výtvarničení, fotografování a zahradničení, filosofie, psychologie, religionistika...
https://www.sdb.cz/podporte-nas/#financne