V nouzi poznávám přátele

Lidé milí, dám vám hádanku. Víte, co to je: Šutr na elektrickém drátě? Kamenáčová si sedí na vedení.

Naše  dcera večer krásným sopránem zpívala Dolina, dolina. Zítra ji čeká hodina zpěvu. Před pár lety se styděla zazpívat i doma. To je už dávno pryč. Povzbudila jsem ji a teď ona povzbuzuje ve zpěvu mne. Jsem alt:-)

Její vyučující jí řekl, myslím, dvě zásadní věci.

Svůj zpěv nemůže nikdo dost dobře posoudit. To udělá okolí.

Učitel nevyučuje jen zpěv, ale pomáhá probudit dřímající osobnost.

 .....

Jsme lidský ekosystém. Provázaný a důmyslný.

Vše v životě má smysl.

Hledá-li člověk světlo, pak z něj září. 

.....

Před čtrnáctii dny jsme měli velkou narozeninovou sešlost. Snědla jsem řízek, popovídala s pár lidmi a pak šla o patro výš si odpočinout. Ležela jsem sotva pět minut, než za mnou přišel první člověk. A pak další a další.

V přízemí hráli kamarádi REVIVAL KATAPULT a já si povídala s muži a ženami. S příbuznými a s přáteli. Připadali mi nějak proměnění a krásní... oči jim zářily a zároveň slzely. Byli dojati. Nejen oslavou, ale i mým stavem. Dotýkali se mě a objímali. Bylo to něco jedinečného.

A mně až v tyto dny došlo, že se sice mohu sama pokoušet o uzdravení, ale tak to není dobře. Něco takového jako je sounáležitost, mohu... můžeme poznat díky krizím... Hrdost soběstačnosti, kdy si poradím sama, vede k egoismu. Myslím, že mě by k tomu vedla. Někdy mě napadá, že nemocní potřebují zdravé, nejen pro pomoc, ale pro to, aby se naučili vděčnosti.

A zdraví potřebují nemocné, aby se naučili rozdat.

V jednom evangeliu se píše, že nemocný byl uzdraven pro velikou lásku a víru svých bližních, kteří ho spustili střechou dolů ke Kristu. I já mám lidi, kteří by to pro mě udělali a svým způsobem to v jiné formě dělají. I pro ně to není snadné a sami se sebou zápasí každý den.

Poklekám před nimi, před vámi...  

Nikdo se nemá povyšovat na druhé. A to je přátelství. A člověčenství.  Proto je zdraví i nemoc dar nebo služba pro druhé, ne k manipulaci. Cítím se kolikrát mizerně, volám existenciální žalmy, když mi není dobře. Člověk bere sílu ze dna. Tam je totiž upřímný. Zrovna tak naději a víru. Tlučte a budete otevřeni.  A aniž by to tušil, předává sílu dál. Čím více naslouchám a čím méně prosazuji sebe, tím hlubší pak mají slova smysl a můžete z nich čerpat i vy.

Zároveň platí, že bez vás by nemělo smysl psát. Nemám už zapotřebí prezentovat sebe, ale musím si to uvědomit. Hodně o sobě pochybuji, třeba ten poslední článek jsem chtěla smazat, ale vy nejlépe posoudíte ty mé blogy... až jsem z toho často překvapena a nevím ani jak reagovat. Mně to včera i dnes dodalo tolik síly a energie... Nejraději bych přestěhovala skříň, ale mám od muže zákaz  stěhovat... no, nedivím se mu.... ráno vyjde z bytu a vrátí se zpět,  ale do jiného...

Potřebovala jsem nutně změnu.  Oběhnout dům, cokoli, nakonec mám alespoň nové foto!

Takže díky za vzájemné povzbuzení!

Pěkný den vám všem!

J.