Bezlepková dieta pro tělo a duši

Už dlouho váhám, zda napsat tento článek. Protože ne vše, o čem zde píšu, mám objektivně ověřené. Jen na sobě. Je to tedy článek o mé cestě.

Pro bezlepkovou dietu jsem se rozhodla okamžitě a dobrovolně.  Nelituji. V říjnu už to budou čtyři roky co ji pečlivě dodržuji, protože je to ta nejúčinnější ráže v mém boji proti Parkinsonu nebo parkinsonskému syndromu.

Nemoci jako celiakie nebo alergie nemusí být jediný důsledek účinků lepku v organismu. U nás se toho moc neví, ale jinde ve světě se uvažuje o zásadním vlivu lepku na neurologická onemocnění. Dělají se na to i speciální testy. Ještě vloni jsem se mohla nechat otestovat jen v zahraničí. Stálo by to několik tisíc. Už přesně nevím. Ale teď už prý jedna laboratoř to u nás začíná rozjíždět. Víc informací nemám, ale mám šanci k otestování.

Ať už to dopadne jakkoli, vím jistě, že mi dieta bez lepku... v podstatě zachránila život, už jen tím, že mám lepší vyhlídky do budoucna. Člověk potřebuje naději. A zdravotní stav je spjat s nadějí přímo. Strava bez lepku mě vyčistila svaly, teď zrovna pracuji na kloubech, páteři a pokožce. 

Co je lepek? Má okamžitá odpověď je nepublikovatelná. Mám svou teorii, která vychází z pozorování reality. Lepek je obsažen v škrobu některých obilovin. A protože jsme asi nenasytní, zároveň se potřebujeme nasytit bez námahy a co nejdřív, jíme geneticky šlechtěné odrůdy, např. pšenici tritikále. Tato hybridní rostlina se pěstuje hlavně v USA a v Evropě, kde je zároveň vysoký nárůst lidí s Parkinsonem nebo Alzheimerem...

Myslím si, že lepek zanáší tělo, třeba tím, že na sebe váže těžké kovy. Měla jsem v játrech desetinásobek nejvyšší přípustné hodnoty mědi. Byla jsem tedy pro internisty a neurology pacientka nejen s parkinsonským syndromem, ale i s Wilsonovou nemocí. Na tu se užívají  hodně silné léky, toxické, díky nimž se mi zhoršila funkce ledvin. Tak by to šlo zřejmě do nekonečna. Po nástupu na dietu jsem přestala léky na WN užívat.  A udělala jsem dobře. Ukázalo se, že porucha metabolismu mědi byla přechodnou záležitostí.

Naše území ještě před pár staletími bylo oseto špaldou a pohankou. To jsou naše kulturní plodiny. Špalda obsahuje malé množství lepku. Pohanka je  přirozeně bezlepková potravina. Obsahuje rutin, který zpevňuje stěny cév.( Z pohankových slupek jsem manželovi  a babičkám našila polštářky, které se pěkně tvarují podle hlavy.) Bohužel se vyměnily za rychlejší a hustší zrna ...

Nemám velké problémy s dietou. Neberu ji odděleně od běžného života. A rodina ji tak napůl drží se mnou, abychom nevařili dvě jídla. Ani nás finančně neruinuje. Je pravda, že u dětí to je asi náročnější. Opravdu neznám příčinu mé nemoci. Ale sama na sobě zkouším, že návrat k přirozenější stravě a skromějšímu životu je léčivý. Přiznám se však, že mě k jinému myšlení donutila až nemoc.

Naše společnost řeší problémy opačně, předepíše nové léky, doporučí koupit si biopotraviny a další produkty, které by např. usnadnily zažívání. To opravdu nechápu. Bezlepková dieta je pro mě jen vnějším projevem jiného uvažování. Není potřeba mít stále plná břicha jako důkaz vyspělé civilizace. Takový blahobyt je sebevražda a degenerace lidstva. Také požírač našich peněz a je jako lepidlo na umělý chrup umělého úsměvu uměle spokojené babičky.

 Jsem zastáncem umírněnosti. A co největší duševní samostanosti. Bez lepku se dá žít. S následky přílišné konzumace lepkové stravy se žije mnohem hůř.