dopisy
Jarmila Horáková
Malíř
Příběh. Okamžik soukromého štěstí, které ale mohou prožívat a prožívají mnozí...
Jarmila Horáková
Nestěžuj si
Jedna z krásných vzpomínek na mého strejdu je z chalupy. Ráno, nebo spíše dopoledne:-), když s tetou vstali, si šli zaběhat. Stáli u branky a strejda řekl: ,,Pěsti na bradavky a jedem!". V očích mu hrála čertovská cimbálovka.
Jarmila Horáková
Cestopis o lidské duši
Jsme koláže. Jsme navrstvení obrazů. A ty obrazy nějak prosvítají. Co by byla freska či ikona, jakýkoli obraz, bez světla?
Jarmila Horáková
Pro lásku mých blízkých
Lidé milí, předkládám vám pár úvah o nemoci a rodině. A doufám, že i o dobrém konci. Tento blog je osobnější povahy :-).
Jarmila Horáková
Ideální svět
Lidé milí, zpráva OSN o mučení dětí v IS na mě zapůsobila mocně a silně. Je mi z toho úzko, smutno, nemohu na to nemyslet.
Jarmila Horáková
Probuzení do touhy
Jedna fotokoláž ze dvou fotografií -připomíná mi, že někdy se člověk probudí do snu - do touhy, když si něco moc přeje - mě inspirovala k napsání textu, který je doprovázející...
Jarmila Horáková
Hořkosladká symfonie
Krátký popis krátké hořko-sladké symfonie, chvíle... Původně jsem chtěla psát tyto řádky ve třetí osobě, ale rozhodla jsem se, že se nebudu schovávat...
Jarmila Horáková
Mé existenciálno
Předkládám vám nelíbivé fotky, které se mě dotýkají jak blízkostí, tak i prožitím. Mé existenciálno, má životní situace se skládá jako šroubovice DNA z do sebe zapadajících dvojic, které tvoří moji osobitost, tvář. Na každou akci existuje reakce. Jaká?
Jarmila Horáková
Poslední rozloučení
Jak to po smrti je? Činí duše nějaké pokání? Nevím. Říkám si ale, jestli to není tak, že našim zemřelým je odpuštěno, jen my, pozůstalí pozemšťané, je držíme v poutech neodpuštění.
Jarmila Horáková
Rozsviť... Je tu tma.
Je opět pondělí ráno, ranní pondělí. Budíky a močové měchýře nás staví před realitu vstávání. Někdo musí ven, někdo musí zůstat doma. Zase začíná koloběh, lidoběh, časoběh. Lidská terorie relativity důležitosti vnáší chaos do kosmického řádu člověka. Vytržen z kořenů ztrácí pevnou půdu pod nohama a je zavalen bahnem.
Jarmila Horáková
Pokrytectví
Tento článek nebude snadné napsat... Chci psát o pokrytectví, ale nemám právo psát o druhých. Tak to budu muset pojmout nějak osobně a pravdivě... ale stejně sklouznout i k všeobecnému.
Jarmila Horáková
Sebevědomí
Už se smrákalo. Ležela jsem na posteli v našem obytném kuchyňském pokoji. Místnost tmavla a já měla záda jako spoutaná.
Jarmila Horáková
Cesta půlí pole
Lidé milí, opět vám předkládám své filosofování skrze fotografie. Slova a obrazy spolu souvisí. Mohou vytvářet symboly. Zvláště zimní zlehka poprášená krajina mi připomíná boží dlaň, kde čáry osudy, lásky a života vyrýváme my, lidé. A o tom je dnešní článek.
Jarmila Horáková
Svoboda v manželství
Manžel Josef. Žádný Pepa. Trochu jiný pohled na Josefa z Betlému. Takový polopříběh. K tomuto textu mě inspirovalo mnoho souvislostí a podnětů. Třeba i hudba A. Vivaldiho. Povznášející a nespoutaná...
Jarmila Horáková
Muž, který se odrazil ode dna
Krátká etuda. Věk mezi čtyřicítkou a padesátkou je ten tzv. čas krize středního věku. Lidé se rozcházejí. Lidé onemocní, umírají. Jejich děti odchází do svého života. I ti, kdo žijí konstantně, si uvědomí přesun sil. Někdy je třeba začít znovu žít...
Jarmila Horáková
Puzzle
Muž a žena - dohromady člověk. Anebo ještě lépe: společně člověk. Ideální stav je, když tyto poloviny k sobě ladí. Úvaha idealistická, ale zároveň ne až tak nemožná.
Jarmila Horáková
Odpuštění někdy nestačí
Často jsem ve svých textech psala o odpuštění. Ano, odpustit nebo alespoň k odpuštění směřovat, je dobré a nutné, nemá-li se násobit to nedobré. Ale, i když člověk odpustí a odpustí snad beze zbytku, zbudou rány. K odpouštění se nějak člověk dobere, ale uzdravit své rány nedovede.
Jarmila Horáková
Vzdálenosti a blízkosti
Díky za každou otázku bez uspokojivé odpovědi. Protože mě nutí hledat dál a lépe. Otázky a odpovědi překonávají vzdálenosti od nepoznaného k poznanému.
Jarmila Horáková
Studánka
Nemoc je opuštěnost. Zrovna tak stáří. Protože svět letí hektickým tempem dál, zatím co každý opuštěný člověk zůstal stát. A padne na něj ticho.
Jarmila Horáková
Změna je život
Nedávno mě kamarádka požádala o namalování obrázku pro paní, její známou, ležící na onkologii. Bílé plátno přede mnou mlčelo. Nutila jsem se něco vytvořit, ale pak jsem to zase přemalovala. Pomalu mi docházelo, že ta žena brzy zemře. Není co pro ni malovat. A bylo to tak. Když se mi přece jen podařilo ztvárnit abstraktně louku a kamarádka ji odvezla pro radost té ženě, už bylo pozdě. V komatu odcházela od své rodiny k milionům minulých souputníků. Konečná změna pro ni a jedna z velkých změn pro její milé.
následující |
Počet článků 1119 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 414 |
mám ráda staré stromy, jabloně, višně, ptačí klábosení,
mám ráda květiny, čerstvé i uschlé, stolistou růži, ladoňky, třezalku, mateřídoušku, louku plnou bodláků a rdesna,
všechny čtyři období, proměny,
mám ráda les a potoky v něm...
Ale také jsem vystudovala teologii, baví mě kromě výtvarničení, fotografování a zahradničení, filosofie, psychologie, religionistika...
https://www.sdb.cz/podporte-nas/#financne